příspěvek #04:

PERU: LIMA, písek, duny...

««« předchozí #03 | MENU | další #05 »»»

…přes most a jsme v Peru.

tady opět řada likusáků – imigrační – aduana. fotí si nás, berou otisky – jako v Africe. Teda jako v USA jsem chtěl říct. Jde to pomalu, ale postupuje to. Na aduaně jim nejdou systémy, prejže za patnáct minut to poběží. No, to známe… Každým pádem nám říkaj, že pro vystavení TIP vyžadují pojistku – povinný bručení. Tak to (se) zase na chvíli pojistíme… Systém se rozběh – netrvalo to ani půl hodiny – tak procesujeme. Jde to ale pomalu a horko je unavující – malá hibernace – to je hned…

jsme vpuštěni! jedem! cesta je nejen prázdná, ale i krásná…

ovšem – často se to mění. zničehonic skončí pěkný úsek a zase je vše jinak.

nákladní nebo osobní – je to jedno…

Panamericana dělá takový velký bříško a v navigaci jsem našel šestnáctikilometrovou přímou cestu – tak si zpříjemňuji (i když zpomaluji) cestu…

velkou změnou oproti Ekvádoru je neustálý hegeš všude kolem cesty

cesta je vlastně jedna velká skládka

paradoxně nejčistší jsou pak města. vlastně jen centra – což je pár ulic…

na toho Kamila místní baby prostě letěj – naše pokojská…

na cestě si dáváme snídani – huevos – a frčíme stále na jih

s Jirkou z Panamericany sjíždíme a jedeme se podívat do asi 2km vzdálené rybářské osady. chci to zkusit jet kus po pobřeží.

Jirka nechápe, kam teda jakože pojedeme. No kam. Tam!

…neřeš, dej plnej a prostě jedem!

tak nějak jsem si to představoval… paráda!

chudák Kamil s Petkem někde drtěj asfalt, a my tady takovej luxus. motocykl nahoře není ani vidět.

pěkně výletujem po pobřeží

písek je pěkně tvrdej – teda dokud se nerozjezdí – tak děláme i blbosti…

po pár kilometrech najíždíme zpět na Panamericanu.

otázka zní, jestli to tím pískem po pobřeží není bezpečnější…

Jirka mi zmizel, já se vracím na písek a pěkně v klidu pokračuju…

u cesty jsem zahlídnul v nějakým šroťáku vrak auta se značkou. v Ekvádoru značky „volně“ nebyly, v Peru to je stejný. Toto auto vypadá jako po totální nehodě a proto tam asi zůstaly. se šéfem šroťáku se domlouvám, že si značku můžu vzít a jeho pohunka dostávám k ruce. ukazuju mu zarezivělý šestky šrouby držící hliníkovou značku. napadlo mě šrouby urazit – odtáhnout je nepůjde. proto pohunkovi boucháním ruky za vydávání zvuku „BUM BUM“naznačuji, ať donese kladivo. odběhnul a po chvíli přiběhnul s klíčem. holt – jsem špatnej mim. trpělivost není někdy moje silná stránka – ale zkouším to znova. BUM – BUM – BUM. donesl dvoumejtrovej pancr. no tak jsem si říkal že asi k němu donese teď to kladivo – ale on se rozpřáhnul a hned bylo jasný, že se přesně do šroubu netrefí… no – napotřetí donesl kladivo s malým sekáčkem…

takhle tu sušej maso. bordel z cesty je místo koření

když doslouží auto – tak to ještě neznamená, že to platí pro všechny jeho části - třebas ventilátor chladiče – šup s ním manželce do restauračky…

…to jsem to dostal na talíř ale divný kuře…

přijíždíme do Limy. ta má dnes nějakých 10 milionů obyvatel a drtivá drtivá část města vypadá tatko. ono totiž v Peru platí zákon, že každý může zabrat k obývání jakekoliv část země. a majitel (stát či občan) nemůže použít násilí aby takového člověka „vyhodil“. a pokud úřadům prokáže, že to místo obývá už pět let, tak se tento kousek země stává jeho majetkem. Katastr existuje. To je vysvětlení, proč to vypadá jak to vypadá. Zaber, a bude to tvoje. Praxe je taková, že se koupí čtyři rohože, napnou se mezi kůly a dělá se vše proto, abych „byl doma“ a nikdo mě nevyhodil…

Lima bylo hotový peklo. Kotel s neuvěřitelným hegešem a horkem. Petko chtěl pneumatiky a tak jsme jeli do zastoupení BMW – a vyšlo to. Nejenže jsme je stihli ještě otevřený, ale měli i brzdový destičky na mýho bagříka. Jen zadní – ale lepší něco než nic…

Petko úplně september - česky září – jeho blů-ekspress bude nově obut. No – můj bagřík má pneu ještě z USA – přezouval jsem před Mexikem – takže já si taky koupil pneu. Do konce této etapy by asi nevydržely…

zastavujem ještě na pumpě – a jako vždy – děláme ostudu.

a hned na benzínce je pneuservis. tak to hned přezujem! týpek se nejdříve netváří – ukazuje na pneu na auta a že motorky nedělá. ale nakonec je udělal. on asi nepředpokládal, že si kola sundáme sami a je připravenej jen na auta. takže kola jsme si smontovali sami a pustili se do výměn destiček a petko ještě cvičně rozebral půlku karburátoru nebo chladič… Protože Petko spotřeboval na svůj blue-express dva hevery, tak na mě nezbyl žádnej. ale mýmu bagříku to nevadí…

Kamil přezul v Ekvádoru dovezenou pneumatiku, takže nemá co dělat a hraje si s dětma. Poslali jsme ho do šopu na pumpu pro pivo a on šel jseště na toaletu a když z ní vyšel do toho šopu tak tam stály dvě ženský, upřeně se na něj dívaly s otevřenou pusou a jedna pronesla: „uuu… Nuevo Jesus“…

už jsme byli hotoví, v nádrži na zkoušení těsnosti duší jsme si umývali ruce a na pumpě zastavil týpek s holkou a hned začali komunikovat s Petkem a ukazovali na ucházející kolo. bodejť – když je Petko typickej Peruánec, že… ale protože je Petko hodnej kluk – a navíc dobrý skutky potřebujem – tak se rozhod, že jim to kolo prostě opraví…

jdem najít něco na spaní a zítra vypadnem!

««« předchozí #03 | MENU | další #05 »»»

NAPIŠ NÁM