příspěvek #14:

offroad z UYUNI do ČILE

««« předchozí #13 | MENU | další #15 »»»

ráno nabereme trošku zásob – neb nevíme, jaká bude cesta – a vyrážíme do pouště směr Chile. vzhledem k tomu, že jsme do Uyuni přijeli po asfaltu, dá se čekat opravdu cokoliv. v Uyuni jako takovým žádný asfalt není a k našemu (ne)překvapení za městem žádný nezačal. ale cesta je víc jak parádní – dá se sekat přes stovku, takže pohoda…

parádní cesta…

poušť je zatím ještě částečně zarostlá, ale cesty se už začínají množit a tak vybírám tu nejvhodnější…

…hmm, tak jsem tu nejvhodnější nevybral. malé zaváhání, trošku ubranýho plynu, a je to…

nevypadá to, ale píseček je pěkně jemnej. to se pak blbě stroj „loví“…

Petko jel zamnou a tak mi pomohl. Kamil to hrnul jinou cestou a byl tak zažranej, že si nás – překvapivě – ani nevšimnul a hrnul to dál…

sice poušť, ale občas se i brodí…

paráda…

jsem se musel kus vrátit. jsem si všim, že k zobáku přivázaný boty už nejsou dvě ale jen jedna. naštěstí to bylo jen pár kiláků a na největší štěstí jsem to vůbec našel – neb už se vzhldem k počtu cest nedalo přesně pamatovat, kudy jsem předtím vlastně jel…

a začíná roletka…

zastavujeme v osadě a od domorodců kupujeme benzín

…a kluci obdivují kachnu :o)

z Uyuni máme ujeto asi stovku, na hranice Bolívie – Chile to je necelých tři sta kilometrů

cesta parádní, i když místy roleta. zatím jen úseky…

pomalu zapadající slunce dělá dlouhý stíny a začíná být mírně chladnějc

zjíždíme kousek dolů k nějakýmu solnýmu jezírku

pohybujeme se v nadmořské výšce přes 4.600 metrů nad mořem – tak možná i proto je chladnějc

mapový podklady máme dobrý – všechna takováto rozcestíčka jsou podchycena a s určováním směru není zásadní problém. jako vždy jedem každej zvlášť. je to nejlepší, neb každej má svůj styl jízdy, svou rychlost a taky různě fotíme. prostě si každej dělá co chce. cílový bod tento den je jasný – cca 100 km před Čilskou hranicí je laguna Colorado a tam máme spicha

paráda

roleta začíná být čím dál tím horší a proto kde to jde a není v písku porost, tak to hrnu pískem. je vidět, že i některý auta to tak dělaj…

některý úseky jsou pak naprosto parádní a pískem se dá sekat i sto-dvacet…

občas lamí stáda

zastavím na focení a v dáli vidím/slyším, jak se úplně jinou „cestou“ hrne třebas Jirka. paráda…

tu v delším úseku na písku leží vrstva větších kamenů – ale i to se dá pěkně přeletět…

do cíle dnešní etapy už jen deset kilometrů. pod tou sopkou by mohlo být Lago Colorado. akorát se stmívá, vychází to úplně akorát…

Kamil tam už nervózně čekal. neb jak nás předjel aniž o tom věděl tak nevěděl, že je první a už byl mírně nervózní, co se děje…

dnešní den jsem zakončil mrchou - kdo nepadá, jezdí pod své možnosti…

v symbolickém závětří za dunou jsme postavili stany a přenocujeme zde…

ráno je sice chladný, ale parádní. jezero je plný plameňáků…

a z druhé strany jezera se nad námi tyčí šestitisícová sopka. no nádhera…

je na co se dívat

jsme ve výšce 4.300 metrů

jdu to trošku prozkoumat (s) dronem…

tu jsem uprostřed jezera vyplašil plameňáka :o)

z výšky dělaj minerály jezera neskutečný obrazce

…snídaně!

no krása

néžebychom si písku neužili dost – ale ty rovný pláně lákaj k driftování…

no nic – je čas pomalu balit a dojezd…

…teda – spíš – odlet!

létající bagr…

před asi tejdnem jsem ztratil hrníček a proto si koupil (za 1 bolívar tedy asi 3.50 Kč) novej. jako starej – smaltovanej, pěknej s patinou. mám jej zase připlej vzadu. jen jsem nevěděl, že má takovou sílu…

tak konec srandiček. všichni jsou už v trapu neb počítaj že je dojedu a ještě jsem balil drona a vůbec…

krásná cesta…

kratičký odpočinek

projíždíme táhlým pasem – je ve výšce přes 4.900 metrů…

pod námi se zjevilo další jezero

na fotce to není vidět – ale roletka je brutální. tlumiče i jezdci dostávají hodně zabrat…

jen né všude jde jet o pláních. ale snažím se…

…třebas tu – jsem naháněl lamy

paráda

tu byl šutrovej úsek – nejen ty velký kameny ale na povrchu leží vrstva malých a hodně se to mění. jak jsem za klukama hnal, tak jsem dal stroji asi málo „odpočinout“ a když jsem po asi dvaceti kilometrech svižnné jízdy zastavil, abych trošku nechal schladit zadní tlumič, tak jsem si všim, že je malinko potečený olejem. a do pěti minut už nebyl potečený malinko ale prdnul…

tak trošku deža-ví. v roce 2011 nám tu – jen z druhé strany Uyuni – vytekl tlumič. a teď se situace opakuje. ach jo… ale tak jsou horší věci. s tímto se sice nedá „jet“ ale dojet dá…

…to jirka má taky fajn příhodu. zrovna jel před Kamilem a ten si všimnul, jak mu něco brnklo od zadního kola. tak zastavil a v písku se mu podařilo najít šroub. šroub jeho zadního kola. když Jirka zastavil, tak kolo drželo jen na dvou šroubech přičemž oba byly zcela uvolněný. bylo by jen otázkou času, kdy by vybrnkly taky. blbý je, že tu v písku není cítit, že je něco v nepořádku. na asfaltě by to cítit bylo… TAK TOTO BYLO FAKT ŠTĚSTÍ! a pak že není BúCh…

ale cesta je parádní…

jde krásně vyjet na stráně a po těch jet. navíc – s tím vytečeným tlumičem (nez tlumiče) se po roletě nedá jet rychleji jak na dvojku volnoběh tedy cca 20kmh – narozdíl od písku – kde je kolo pískem tlumeno a neskáče – a dá se jet i sedmdesát. takže jízda pískem je ještě větší nutností než předtím

tu si Jirka odložil bagříka…

já s Kamilovou pomocí vyrobil provizorní tlumení – z duše – přikurtovali jsme ji k rameni tak, aby guma tlumila zpětné rázy. je to chabé, ale lepší jak drátem do oka…

tam za kopečkem by dle navigace mohla být už hranice…

…a takyže je! nejdříve byla celnice, o pět kilometrů dál solidního offroadu (už to tam bylo rozčochněný) bylo migrační

jsme ve výšce necelých 4.500 metrů

papíry během chvíle vyřízeny…

…tak mizíme – dál – do Čile…

««« předchozí #13 | MENU | další #15 »»»

NAPIŠ NÁM