| KDO / KDY | VZKAZ | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 28.02.2018 16:57:17 | Přátelé, zdravíme opět z cesty! Jsme v San Diegu na jihu USA - v sestavě já, Poubes, Standa, Kamil, Jirka a Petko - a pokračujeme na jih. Předběžným cílem je Costa Rica... Přírustkem pro tuto část cesty je Dalibor - můj syn a dále v Mazatlánu v Mexiku se k Poubesovi připojí Vačice. Samozřejmě - s Jirkou jede na kufru jeho kačenka, semnou na rámu zajíc a na řídítkách vopice... Včerejší den jsme strávili servisem našich pekelných strojů. Před hotelem v centru města se hodně divili, když jsme plnili prázdné květináče nachystané pro palmičky černým vyjetým olejem našich motorů. Když se nás někdo ptá kam jedem tak na odpověď že pokračujem do Mexika zpravidla reagují "fak" a hned nám líčí, jakýže to tam na jihu je hrozitánský a že to máme pade na pade že nás neoloupěj bandýtos... Hotová propaganda. A na otázku "byls tam?" odpovídaj "né". Každým pádem jsme do útrob našich pekelných strojů ukryli část hotovosti, nějakou kartu a záložní pasy. Jak to je - kdo je připraven... Spánku jsem dnes moc nedal - usnul jsem až po čtvrtý - a ty hovada už venku před sedmou kolem homocyklů. Ale jsem v klidu - Poubesovi to nevrčí, neb má novou baterku, kterou tam dal až včera večer a po instalaci zjistil, že není nabitá. Požádal Petka o roztlačení - ale tomu to nechce chytit - asi CDI - to tu už dlouho nebylo - hahaha. No a když vzal Kamil po startéru tak zbytek elektrické energie v jeho akumulátoru byla po přeměnění na mechanickou práce torze nedostatečná k překonání komprese jeho západoněmeckého dvoucylindrového 1150ccm motoru. To mi zlepšilo náladu - jdu totiž udělat na snídani stejk - od včerejška zbyla jedna téměř dvoulibrová flákota - tedy na snídani bude kafe z recepce s flákotou... No a Jirka se rozhodl, že trošku upustí oleje - v zápalu práce, kdy si včera hlál na mechanika - v občanském životě švadlena živící se jako architekt - tak do útrob klikové hřídele svrhnul namísto 3½ lahve hned 4½ láhve oleje. Ty půlky trefil přesně, jen ty jednotky - má tam o litr víc... Tedy jediným funkčním stroje zdá se být Standův a můj bagr. Jinak - použil jsem databázi e-mailů z minula - pokud někdo nechcete dostávat krátké zprávičky - tato úvodní byla delší a o to nudnější - tak dole je link na odhlášení - stačí jeden klik... Tak bienvenido a México - teda pokud najdem celnici - která bude počítám jinde než hranice - jak bejvá tam na jih zvykem - tam jsme se jednou vraceli 200km přes poušť Atacama orazit karnety... Vzhůru vstříc novým zážitkům! Zbyněk | |
| Korejtko Radek JA r.***o@se***.cz 28.02.2018 17:07:31 | Super, těším se na další report | |
| Janoušek Petr pe***r@ja***.cz 28.02.2018 17:22:46 | tak určitě : With Over 29,000 Homicides, 2017 Was Mexico's Most Violent Year on Record By Eli Meixler, January 22, 2018 Mexico has recorded its highest homicide rate in years, with the government’s interior ministry reporting there were 29,168 murders in 2017, more than in 2011 at the peak of Mexico’s drug cartel-stoked violence. The death toll is Mexico’s highest since the government began keeping records in 1997, and shot past 2011’s tally of 27,213 homicides, the Associated Press reports. “The violence in Mexico has many causes. Drug trafficking is one of them, of course, but it is not the only one,” Hope told AP, while suggesting that the increasing toll is a “regression to the mean” over the lower murder rates Mexico enjoyed between 1997 and 2007. Mexico President Enrique Pena Nieto had campaigned pledging to end the epidemic of drug cartel violence that plagued the country between 2006 and 2012, but his administration saw only a temporary dip in homicides between 2012 and 2014. | |
| Horčičková Helena he***a@ho***.cz 28.02.2018 17:38:45 | No parada! | |
| Arnosto ar***f@se***.cz 28.02.2018 18:05:33 | Držíme palce! Hanfovi | |
| Hans ba***b@se***.cz 28.02.2018 18:16:56 | Nazdar klucí,sme rádi že ste ok dorazili na začátek vaší motopárty,tak doražte tak i do cíle.Jojo, von Kamilek říkal že má novou baterku vid?.Všichni pozdravujou a držíme palce!!!! | |
| Radošek ra***k@se***.cz 28.02.2018 18:44:28 | Ahoj všem, držíme vám palce z pohodlí domova. Ať motorky jedou a problémy se vám vyhýbají. Přejeme šťastnou cestu a těšíme se na promítané i vyprávěné zážitky z cest. Vaši příznivci a fandové Radošek a Helenka | |
| Tony ca***4@ca***.cz 28.02.2018 19:07:19 | Ahoj chlapci , rád si tady zase počtu . Hlavně bacha ať vás nevoloupěj a taky bacha na vejražku :-) . Držím palce !!! Tony | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 28.02.2018 19:38:48 | Velké díky za podrobnou zprávu a zrovna tak velký obdiv všem. Držím palce a moc pozdravuji všechny, ale zvláště Standu. Doufám, že tam nemáte takové mrazy jako zde. Dávejte si jako já ( 75 ) za mlada při projížďkách na ČZ 175 Sport v zimě noviny do nohavic... Hodně zdraví a vraťte se děvčatům v pořádku domů. Strejda Karel z Blatný. | |
| Horčičková Helena he***a@ho***.cz 28.02.2018 21:23:36 | No parada! | |
| Buben Václav v.***n@se***.cz 28.02.2018 22:15:31 | Zbyno, přejeme tobě a tvým spoucestovatelum hodně štěstí na cestách a hodně novych zážitků, těšíme se na zpravicky👍, zdraví Vasek a Ivca s rodinkou | |
| Zámečník za***k@cb***.cz 01.03.2018 00:36:52 | Zdravím a přeji pěkné zážitky bez velkých problémů. Poubes, viděl jsem motor od vrány,ten píst je pěknej! Ahoj | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 01.03.2018 05:49:49 | Když jsme ráno druhým homocyklem roztáhli Poubesovo KTMku, ozvalo se škytnutí, motor naskočil a během chvíle se pod strojem objevila téměř dvoumetrová skvna oleje. Proč neudržela olej? Poubes zapomněl utáhnout filtr... No nic - dotáhnul, koupil 2L olejte - na "dolití" a definitivně jsme zmizeli... Celnice nakonec byla součástí hranice - ale tak jednoduchý to nebylo - poté co jsme hranicí projeli jsme začali zpětně hledat - už na Mexické straně - US celníky. Takže jsme si vyřídili imigrační a pak se "vraceli" do US a celníky jsme našli ale jen na import a né export - takový tam nemají - takový maj pouze v přístavu. Takže nastala přesně ta situace, které jsem se obával... A pak nás zase nechtěli pustit zpět - my jsme byli zpět v US a motorky už byly v Mexiku. No fraška - trvalo to asi 2 hodiny, karnet nám neorazili - ale zase jsme ušetřili pár stovek dolarů za permit vstupu - i přes absenci ATA karnetu - my máme CDP... Asi 500m za hranicí se cesta rozjížděla na dva nadjezdy - Poubesovi se pozdávala ta pravá cesta, mě zase ta levá - tak jsme si kývli že pojedem každej tu "svou" a rozjeli se. Ti co byli za námi - t.j. všichni ostatní - se museli nějak rozhodnout. Nevím proč - asi se jim líbí oranžová nebo co - zamnou nejel nikdo. No co, nejčernější scénář je, že se potkáme až v Kosta Rice... Střihli jsme to s Daliborem podél US-Mexické hranice na pobřežní cestu Baja California a skoukli ty známý pětimetrový hraniční ploty. Ostatní - jsme předpokládali - jeli vnitrozemím. Nicméně i jejich cesta se nakonec vyloupla na pobřeží a my se úplně náhodou po asi dvou hodinách setkali... A pak že není BúCh! Za asi 100km jsme narazili na parádní restauraci - za pár dolarů si dali každý snad půlkilovou flákotu včera vylovenýho halibuta a před setměním jsme rozbili stany na pobřeží oceánu... Jojo, je to hróóózně nebezpečná země - říkaj ti, co lítaj do vesmíru a žerou z plastu... No, třeba bude hůř, ale první pocity říkaj - je to tu paráda! Tak dobrou noc... | |
| petra pe***a@se***.cz 01.03.2018 07:34:14 | Ahojky cestovatelé, zdravím Vás z mrazivé Koměříže a přeju šťastnou cestu, super dobrodružství a ať vás stroje nezlobí. Ahoj Petra | |
| Janqa vr***j@ti***.cz 01.03.2018 08:03:22 | Tož ogaři, jen tak dál. Ať sa daří! A pište! Na ty oleje bacha. :) Pozdrav z Valach. | |
| Škoda Ladislav la***a@te***.cz 01.03.2018 08:10:24 | Čau Borci, jestli jedete Baja California, nezapomeňte pozdravovat u Kokosa :-) GPS: 29.5156924,-114.2923841 | |
| Martin ma***t@se***.cz 01.03.2018 09:29:35 | Fandím a přeju ať vše dobře dopadne a líbí se vám. Jinak jen mohu závidět. | |
| Lucie - CORAX lu***a@co***.cz 01.03.2018 11:31:42 | Supeeer pánové, jste zase vyrazili..Šťastnou cestu a spoustu nových zážitků, které si vždy s chutí přečtu :-) ! | |
| Rusalka ru***c@se***.cz 01.03.2018 12:50:37 | Ahoj, díky za příspěvky a at vám vše vychází a přejeme mnoho krásných a nezapomenutelných zážitků. Fandíme vám všem. Rusalka a Mirek | |
| Rosta ro***v@ho***.cz 01.03.2018 13:15:59 | Zdravím všechny, hlavně že stroje jedou!!! S tou (ne)bezpečností v Mexiku je to asi takto: t.č. 80 vražd denně, za rok tedy zmizí jedno české okresní město. Naštěstí 80% vražd se týká narkomafie, takže hlavně nehulit !!!! | |
| Ruda-Joe ru***a@se***.cz 02.03.2018 11:34:58 | Chlapci jen tiše závidím a přeji mnoho prožitků a požitků, vraťte se celý. Ať vás ty Vaše berle vezou cestou, necestou. Pozdravuje Ruda | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 02.03.2018 21:24:57 | krásná země - už 500km a bez signálu... jen tu v oáze nás doběhla Wi-Fi s internetem... Včera jsme se krásně loudali. Definitivně "skončily" Spojené státy a začala Střední Amerika - jedna asfaltová cesta, kolem prašné (resp. bahnité) cesty, bahnitá města, bahnité osady, kolem cesty pás plastového odpadu. Něco mezi Peru a Marokem... Ale pomalu končí civilizace, tak odpadu umizelo až zmizelo. Na večer jsme skončili v kaktusovým háji - no na krásnější místo na stanování jsme nemohli narazit - nádhera! tak krásný, že jsme tam rozchodili (spíš rozlítali) tajného člena nasí výpravy - drona... Jirka se rozhod spát pod širákem - ovšem když teplota v noci padla pod bod mrazu, mlčky přehodnotil situaci. Po vzoru Jirky si i Petko vypnul ve staně všecky radiátory... Na Standu leze nějaká choroba a na večer měl plán si někde najít hotel - ovšem podlehl tíze argumentů, že bude teplá noc - kterou strávil dé-factó v kryptokomoře... Poubes nás dále (stále) baví - jak mu ten ještě olej v San Diegu vyhrknul ven filtrem, tak tam pak - asi pro jistotu - zvrhnul jednu butilku oleje navíc. A teď se diví, že mu zvrchu teče olej - hotovej maslostroj. A dle měrky má stále nad maximum - tak ten nadbytek lubrikantu asi prorazil ňáký gufero - no, uvidíme, jestli se to "zatáhne"... Dalibor krásně zapadnul do kolektivu. Je učenlivý - stan už skládá do limitu a rychle se naučil používat některé slovní obraty. Navíc má už od rána radost - Jirka jej totiž dnes prvně oslovil "Dalibore" - do té chvíle jej oslovoval "Dominiku"... Proč? Jirka neví... Jinak vše OK, poposouváme se k jihu, stroje vrčí, Poubesovi sice plive olej - ale vrčí. A já v San Diegu zalil motor hustším 10W-40 a tak olej jen rosí a neteče - no co víc si přát! Z. | |
| Vačice va***a@gm***com 02.03.2018 21:39:39 | Čau kucí, pro info, ubytko mam v Mazatlánu v noci 3.-4. v hotelu Esperanza, 1200 Avenida Ejercito Mexicano a pak 4.-5. v Suitel 522 Eco Hostel, Rio Presidio 522. Těšim se!!! Buen viaje a brzo hasta la vista :-) | |
| Danihel Zdenek Fenek fe***k@ce***.cz 02.03.2018 21:52:28 | Tak mladenci hezkej trip a uzivejte si...fenek from reykja :-) | |
| Zaplatel Honza jz***l@em***.cz 02.03.2018 23:21:50 | Ahoj, moje první manželka tě chválí s vtipností tvých komentářů. Honza | |
| tetka ka***a@se***.cz 03.03.2018 07:44:14 | Ahoj cestovatelé, at se vám daří a díky, že se s námi pravidelně dělíte o své zážitky. Kamilovi posílám přání k dnešnímu svátku. Za všechny, co jsou tady se mnou. | |
| Dalik04 da***r@kt***.cz 03.03.2018 08:19:40 | Tak páni kluci hodně štěstí a najetých kilometrů, ze zmrzlého Km tiše závidím... Co ta kosa v noci? | |
| Pepa ko***p@se***.cz 03.03.2018 11:31:06 | Přeji Všem hodně krásných zážitku a at mašiny šlapou bez problému , Kamilovi k svátku vše nej a Zbynku skus ve svých užasných správách upřesnit místa kde se konkrétně nacházíte .Mějte se fajn přeje Magirus team. | |
| Hans ba***b@se***.cz 03.03.2018 15:39:59 | Jsme rádi že se tam líbí,budem se těšit na vaše vypravěčský schopnosti,Brácha-vše nejnej k svátku,se pak vožerem a nažerem taky,přejou všichni z Kyšickýho kolchozu!!!Snad tě ten motorrad přestane škytat,potvora jeden. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 03.03.2018 18:58:43 | Strach z umrznutí nás včera zahnal do levného mexického hotelu nevalné pověsti - kde jsme měli strach z úplně jiných věcí. Příkladně - když Jirka pustil sprchru (při otázce "aqua kaliente" manažer odpovídal "síí síí" a byla "fríja") tak se voda vyvalila z druhé strany zdi - rovnou do Kamilovo rolky... Poubes ráno vystřelil - nečekaně, haha - a dojeli jsme jej po asi 100km - staknula jej malá dopravní nehoda - jejíž nebyl účastníkem - a která zablokovala dopravu v sopečném údolí. Ale bagr nakonec kamiňón shrnul na jednu stranu, vysypaný náklad z malého srázu na druhou stranu a pokračovali jsme v krasojízdě už zase splečně - a pak že není BúCh! Jen je mi trošku líto toho kamijoňáka - obětoval ho kvůli Poubesovi... Včera jsme přejeli časový pásmo - při jízdě ze severu na jih to chce fakt fištróna ale jiný kraj, jiný mrav - a pak jsme se stále nemohli dohodnout, kolik že je vlastně hodin. Já to takhle do detailu neřeším - občas ztratím přehled o ročním období. A pak tomu nasadil korunu Dalibor otázkou "a kolik je vlastně hodin v Česku"? My nejsme schopni se domluvit, kolik je hodin tady, natož tak na druhé straně planety... Jinak - Kamil stále škytá. Teda jako jestli stesky to nevím ale jeho homocykl ano. Přes výměnu svíček i zapalovací cívky. Standovi chybí kryptokomora - shání ibalgin. Petko si postesknul, že "tam su ňěni žádné příspevky zo Slovenska". Prej "ňěch si vyserú oči...". Takže braťja zo Slovenska - napište Petkovi! No nic - ako říká Petko - iděme sa voziť! Do La Paz to máme necelých 500 km. Ahoj! Z. | |
| Korejtko Radek JA r.***o@se***.cz 03.03.2018 19:11:04 | Hltam, čtu, bavím se, závidím... R. Čekám netrpělivě na další reporty a samozřejmě všechny zdravím. R | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 03.03.2018 19:31:22 | Protože vím, jak je to náročné sednout a něco kloudného napsat , dokonce tak, aby to bylo zajímavé a i aspoň trochu zábavné, o to víc obdivuji Zbyňka, že po náročném dni dá hezkou a čtivou reportáž... Díky. Moc Vám fandím a pevně věřím, že kdo objel Afriku, dá i Ameriku. Přesto dávejte bacha všemi tykadly, ať to vždycky dobře skončí. Standovi moc přeji, aby ho nemoc co nejdříve opustila. Všichni se opatrujte, u nás doma má již zítra přijít jaro, snad dorazí i za Vámi do Mexika. Hodně štěstí přeje Karel. | |
| Tereza-Venca Plzeň te***a@vo***.cz 03.03.2018 20:44:48 | Chlapci držím palce a přeji cestu bez nehod.Těším se na Vaše příspěvky | |
| Vaníkovi va***n@se***.cz 03.03.2018 21:12:25 | Zdravíme Kamila a přejeme mu vše nejlepší k svátku. I když vzhledem k časovému posunu nevíme, zda nebude slavit až zítra. S přáním se přidávají i Troppovi, ke kterým jsem dnes odvezli Startku. Všem ostatním přejeme mnoho nevšedních zážitků z cest ze stále zamrzlých Čech. | |
| Vačice va***a@gm***com 04.03.2018 02:43:39 | Hola Amigos, léky vezu, tak kdyz nesezenete, Stando nezoufej:-) Jsem na prestupu v Mexico City a je tu tak o 30 stupnu vic nez doma a vsude roztomily indiáni. Tak CU pozitri :-) | |
| Bejšák Jindra be***j@co***net 04.03.2018 03:49:14 | Zbynku, jak se jede? Mame v Mexicu zname, mluvili jsme s nimi pres Skype a rikali, ze kdyz budete chtit tak se tam muzete zastavit. Bydli v Barra de Navidad ve state Jalisco. Jsou to Moravaci, Emil a Iva a jsou fajn. Dej mi vedet a ja ti na ne muzu poslat kontakt na tvuj email. Mej se fajn a zatim cau. Jindra a Irena | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 04.03.2018 18:45:44 | Po obědě Poubes zahlásil: "jedu a počkám na první pumpě" - brnknul po startéru a od tý doby jsme ho neviděli... né, kecám - o 200km dál jsem jeho a Petka zahlédl - na pumpě - já přijel a než jsem obkroužil stojan a zastavil tak oni oba zmizeli... Buď jak buď - Poubes s Petkem dojeli do La Paz. My to chtěli vzít né po hlavní - tak jsme sjeli z cesty a když se dokodrcali na rozcestí tak (ne)cesta pokračovala pískem. Jo - já zapomněl zmínit, co dostal Kamil ke svátku - tak tedy: pokažený startér... Takže pouštět se do 100 km cesty pískem bez startéru? Kdyby někde Kamil upad a chcíplo mu to - tak pak stroj roztahovat v písku? Deža-vý - toho jsem si v Ománu užil... Jsme to vzdali. A našli jsme si na spaní krásný místo v poušti, cca 100 km před La Paz, mezi kaktusy. Kamil rozebral startér a byla detekována příčina: upadlý a rozšmelcovaný magnet statoru vzpříčením fatálně bránil rotovat rotoru. Magnety tam jsou celkem čtyři - tak jsme odstranili zbytky toho jednoho, provedli sborku - a FUNGUJE TO! Jupííí! Vypadá to, že já mám taky malý svátek - dívám se tak na svý přední kolo a najednou vidím, že nevidím jeden drát! Jako - na Moravě se říká špice. Už mi tam bude chybět asi delší dobu. Okolní dráty (špice) jsou neuvolněný, tak snad to ještě chvíli (do Ohňové země?) vydrží. Problém je, že dráty mají vzhledem k mému nestandardnímu 21" fárku nestandardní délku. Takže mi nezbývá nic jinýho, než se na situaci chybějícího drátu dívat z té pozitivní stránky - takže: moje přední kolo má neuvěřitelných 39 drátů! Jinak policajti jsou tu fajn. Dnes si to mažu po asi devadesáti kilometrovém úseku bez sebemenších zatáček - kde je každý kilometr značka omezení rychlosti na 60 km/h - rychlostí něco málo pod 160 km/h a pomalu, velice pomalu se přibližuji policejnímu vozu. Dojedu jej, zpomalím na 150 km/h a chvíli zvažuji, jestli jej přes tu plnou čáru a šedesátku předjedu. Dříve, než jsem se rozmyslel že ANO tak se otevřelo okýnko policejního auta a gesto mávnutí ruky jasně řeklo: JEĎ! Na pumpu přijelo divný auto - mírně nakloněný, šmajdající kolo, nějak divně žvejklá haupna, chybějící mřížka chladiče. Ještě divnější byl řidič - jeho hlava jen malinko trčela nd nejvyšší bod věnce volantu. Opět deža-vý z Ománu - kdy osmiletej kluk řídil Lexuse - jen tu to auto mělo ještě jednu vychytávku - byl to home-made convertible! Normálně fričkou uřízlá střecha, ale naprosto hovadsky - normálně uřízlá. Řidič byl kluk tipuju dvanáct roků a na předních sedačkách měl dvě tak čtrnáctiletý holky... Týpek nevypínal ani motor - možná na tom byl se startérem podobně jako Kamil - obsluha pumpy natankovala, týpek předal bankovku a zmizel. Zdokumentoval jsem... Jinak Poubes dnes taky natáčel - říkal, že se mu povedlo několik fantastických záběrů. Jen on - narozdíl odemě - ty záběry natáčel bez paměťové karty. Jdem spát - zítra se uvidí, jak s trajektem... Z. | |
| zd***k@ja***nfo 04.03.2018 19:22:15 | Zbyňo,paráda.Držte se a šťastnou cestu. ZJ | |
| Vaňous Petr pv***s@eu***.cz 04.03.2018 19:28:39 | Psal jsem ti, psal....ale musel jsem to hodit na tvoji domovskou adresu, byl tam totiž naučný obrázek a ten se nechtěl zkopírovat tady sem. Příště si puč u mámy pletací dráty a přibal závitník, pak nemusíš každé ráno přepočítávat kolik drátů chybí. Když nebudou potřeba do kola, můžeš si uštrykovat přes noc šálu, stejně tam nemáš co dělat, bab nedostatek.... Ahoj Petr | |
| Radošek ra***k@se***.cz 04.03.2018 23:34:08 | Doufám chlapi, že vám ten jumor a dobrá nálada vydrží! | |
| Janqa vr***j@ti***.cz 05.03.2018 13:00:34 | Kontrolni otazka: na cem ujizdi Poubes? Ale no tak! No prece na masine. A kdo maze, ten jede! :) Chlapi, at se Vam ty kolecka toci. A piste, piste. Nebot to jde brat jako teoreticke skoleni, co se kdy zkazi a jak se to cestou opravuje.:) Díky! No a samozrejme, at mu neni lito, pozdrav bratru zo Slovenska! | |
| Ivan 24***n@gm***com 05.03.2018 14:21:23 | Jen tak dál chlapci, houšť a větší kapky. | |
| Franta hy***a@ho***com 05.03.2018 21:27:48 | Zdravím cestovatele,mám na Vás kontakt od Pavla gs. Ale to není tak důležité,spíše vám chci vyjádřit obdiv. A trochu Vám i závidím tak krásné zážitky z tak jiného prostředí. Hlavně aby stroje nezlobily a zdravíčko sloužilo a pak už se nedát . Sám jsem vloni pár tisícovek km. na dovolené dal,ale to jen tak po Rusku. Tak proto v tomto chladném počasí co u nás řádí Vám i závidím. Tak hodně spokojených kilometrů přeji a myslím na Vás z té dálky. Pozdrav posílá Franta Moravy. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 05.03.2018 21:39:41 | Trajekt z La Paz do Mazatlánu včera sice jel, ale jelikož přejíždíme z jednoho státu Spojených Mexických Států do druhého - tak tu jsou celnice. A protože nemáme karnet, který by Mexiko akceptovalo, museli jsme nejen zaplatit poplatek za deklaraci ale i složit za každý pekelný stroj celní kauci - a to se dalo vyřídit až v neděli. Tak jsme koupili 4 kila kravičky, nějaký víno, ubytovali se na pláži za městem a udělali si móóc pěkný večírek... Byl to úlet - první s tím začal dron... Naštěstí jej pilot Dalibor našel - ve vzduchu. Pak jej zase napadali racci - jako drona, né Dalibora - ale po krátké aviatické hádce si dron své místo na nebi uhájil. A jak byl tak trošku rozjetej - či rozlítlej - tak při přistání kousnul Poubese do ruky. Krvácení jsme zastavili elektrikářskou páskou - jako né dronovi, Poubesovi. No, když to zkrátím - všichni přežili - i ráno. Za chvíli mizíme do přístavu - na noc máme vyplout - je to cca 600km a ráno bychom měli bejt v Mazatlánu, kde už čeká Vačice... Jinak všem to vrčí, vše OK... Technický dotaz: z jihu ze Střední Ameriky jedou na motorkách trio Liška-Révaj-Bernard a tak bychom je někde rádi pozvali na cervézu. Máme kontakt jen na Hynka Bernarda (7*****053) a to číslo neodpovídá... Nemáte prosím někdo na někoho z těch třech kluků telefon? Či nějaký kontakt? Jestli ano - prosím pošlete mi to eSeMeSkou na můj tydlyfon 602.704.500 Díky! Z. | |
| Pavel Opatřil ap***t@gm***com 05.03.2018 22:15:17 | Drony jsou dravci agresivní, ale Poubes přežije všechno. Kamarádovi dron málem pokousal dvouletou dceru... Na Lišku zkusím sehnat kontakt přes Kulhánka, kterej dříve jezdil s Liškou a Blažkem. Užívejte a pozdravujte Váču! | |
| Vaňous Petr pv***s@eu***.cz 06.03.2018 10:10:38 | https://www.facebook.com/vandracivagamundos/ Zbyňo, od tý doby ,co Marconi zrušil dráty, jsem už starej troglodyt, ale našel jsem tohle. Kluku šikovná, když jsi dokázal udělat z vysavače sekačku, tak se jim na ten fejsáč snad dokážeš vloudit a zjistit.... Čau Petr | |
| Vaňous Petr pv***s@eu***.cz 06.03.2018 10:13:49 | Zbyňo, ten kontakt na facebook byl k dotazu na kontakt Liška-Révai.... (To pro jistotu, abys to pochopil, třeba kdybys byl padlej...z motorky...na hlavu... Ahoj PV | |
| Kaďan (nasranej dědek na motorce) ka***l@se***.cz 06.03.2018 20:21:35 | Tak borci, držte se kolama na zemi. Fandím vám a držím palce. Ať drží zdraví i stroje. KK | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 07.03.2018 06:56:45 | Včerejší trajekt jsme tak akorát stihli. Poubes opět nezklamal - bavil nás. Nejdříve po cestě ztratil rukavice - moje rukavice - neb svoje nechal doma a já měl náhodou dvoje. Až jsme prolezli celnicí a váhou a koupili si lodní lístek, rozhodl se, že rukavici zkusí najít. Nechal nám svůj pas a odjel. Když se do hodinky nevrátil, nechali jsme jeho pas na váze - pro případ, že by trajekt nestihnul (když už na něj čeká druhý den) tak ať má aspoň pas. Rukavici nenašel, zato našel dvě bejzbolový pálky. My už byli na trajektu a viděli jsme, jak Poubes jezdí a bloudí po doku a hledá tu správnou loď. Stihnul to - ještě měl dvě minuty fóra... Jirka nakonec taky prolezl - Jirka totiž nemá techničák od motorky - naco, že... Ostatně - Jirka nemá ani řidičák... V tomto je nakonec Petko výhodou - neb jeho doklady vypadají jinak než naše, takže ty Jirkovy vypadají zase jinak a tomu se nedivěj. No, uvidíme jak to půjde dál - při nejhorším budem muset nějaký dokumenty vyrobit. Ostatně - můj motocykl je na tom s registrací taky všelijak... Noc na lodi jsme si uslali ve společenské místnosti - byla téměř prázdná - místňáci trávili noc ve svých autech zaparkovaných a nastartovaných na palubě. Ráno jsme přistáli v Mazatlanu a Poubes odjel s Vačicí k ní na hotel - ani vlastně přesně nevím proč - ale prej že nás dojedou... My se vydali na jih. Už Mazatlan začalo bejt pěkný peklíčko - smradlavý, špinavý ale živý město. Vesnice mají hned jiný ráz - taková jihoamerická klasika - on ten poloostrov byl trošku izolovaným světem. I okolní prostředí se změnilo - jedeme krásným hustým tropickým pralesem. Dojeli jsme do SAYULITA, kde jsem v navigaci našel hostel pro backpackery - což bývá jistota zajímavých lidí. Parádní městečko - jako z šedesátejch let - a Cult Wild Backpacker Hostel fakt nezklamal! Dalibor je z něj úplně urvanej... Před chvílí přijel týpek z Brazílie folcvágnem brouk z roku 1972. Na otázku kam jede říká, že na Aljašku... Trošku jsme se vyřádili ve vlnách teplého pacifiku, něco malého slupli ve vývařovně pro místňáky, dali si tekilu v baru s živou hudbou a teď už (zas) všichni spí... Jinak vše OK. Z. p.s. díky za kontakty do ezemesek... | |
| Radošek ra***k@se***.cz 07.03.2018 09:09:49 | ... on už měl asi Poubes vysoký tlak... ;) | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 08.03.2018 16:03:46 | Dnešní den začal moc krásně - já si totiž včera vypral tričko a vzal čistý ponožky. Člověk se musí radovat z malejch věcí - se mi vždycky potvrdí, že život je o maličkostech... No, maličkosti - mazali jsme si to asi 30km úsekem placené dálnice (širší cesta s třicetikilometrovou bezvýznamnou dvojtou čarou uprostřed) a tu mi tam zničehonic vjel bagr. Měl jsem toho plný kecky. Takže i s takovýma maličkostma jako je bagr musí člověk počítat. Ostatně - Jirka by mohl vyprávět - mu nějak poslední dny občas nebrzdí brzda a přesně to se mu stalo ve chvíli, když jel za dodávkou plnou koz (na co asi zrovna myslel?) a když viděl blinkr - coby znamení "volno - jeď" tedy jel - ale týpek za volantem to znamení pojal jakože jede do prachu krajnice - což zpravidla řidiči dělají bez nesmyslnejch blinkrů. No, měl toho taky plný kecky. Ani Standa nebyl ochuzen o zážitek zapocené p****e - při nesčetném předjíždění přes plnou čáru byl na cestě podélný retardér. Fílg byl v tom, že jeho přední kolo stihlo přejet na levnou stranu retardéru, né tak však zadní kolo. A výška + kluzkost retardéru neumožnila přejetí předního kola před zadní či zadního kola za přední. No, měl toho plný kecky... Kamil si taky zažil svou horkou chvilku - část pobřežní cesty byla v rekonstrukci a byla zcela bez povrchu a zrovna ji kropili - aby se tolik neprášilo. Tedy vznikalo mikrobahýnko. Nejdříve tam Kamil bruslil a až se dostal za kropící vůz tak gestikuloval, aby jej obsluha vodního děla ovlažila. A až to kucíí meksičtí za dělem pochopili, tak otočili vodní dělo proti Kamilovi - div jej neshodili z motocyklu - taky toho měl plný kecky! Se může zdát, že Petko byl dnes v pohodě - no, né tak zcela - taky se krapítek zapotil. To když jsme projížděli ňákým větším pobřežním městem a najednou byla ta hlavní cesta nějaká úzká a všechny auta parkovaly předníma světlama k nám a žádný zadníma světlama k nám a moc místa na projetí ni motocyklu tam nebylo a tu se proti nám vyřítila federal police (asi místní byť federální nábytkáři - výrobci polic nebo co) a já stojíc před jejich haupnou mi naznačovali, že jsme v protisměru. Anglickým dialektem jsem zahalekal "no-komprendo", obkroužil je a zmizel. Ovšem zbytek pelotonu zamnou tolik štěstí neměl - z policejního auta vyskočili dva maníci se samopalama a mířili na Petka a hlavněmi naznačovali "doporučený změr jízdy" - tedy přesně ten opačný, než kteým jsme se ubýrali... Takže i Petko se zapotil! Střihli to do boční ulice, a prašnou cestou kolem města dosáhli kýženého cíle... A co Dalibor? Tomu se dnes začalo stýskat. Né po domově, né po chybějícím Poubesovi. Stýská se mu po dronovi! Celej tejden drona (jako bonus) vozí Jirka, prská co to "nafasoval" a s mizejícím Poubesem zmizel i dron. Dalibor chtěl původně pejska - ale teď to vypadá na dron... A Poubes? Prejže už dřív říkal, že nepojede po obřeží... Ale je to jedno. Když né v Costa Rica tak v ňáké hospodě na Bílé Hoře nebo Karlíně se snad potkáme... Hlavně že nám to vrčí! Noc jsme strávili na dvoře hotelu, vošplóchli klepeta a ciferňyk a pobřežní cestou připomínající jadranskou magistrálu pokračujeme do Akapulka. Z. | |
| Poubes&Váča va***a@gm***com 09.03.2018 03:23:50 | Hola Amigos, zvolili jsme cestu pres vnitrozemí a první noc strávili ve městě Morelia. Úchvatný pamatky všude, kam se podivas. Prolitli jsme i drona a něco říkal, ze se mu stýská po Daliborovi. Chybělo malo a byl zamotanej na hromosvodu katedrály. Moc jsme se nevyspali, protože sousedi si přinesli na hotel kohouta, prej zápasníka, ale spis byl nadanej hlavně hlasove a celou noc prokokrhal. Rano jsme sbalili cajky a směrem do Unescovy Puebly. Takže zítra bychom měli dorazit už do Oaxacy, máme to cca 400 km. Jinak stále jsme kolem 2500 m n.m., na jízdu prijemny chládek. A ještě k jídlu..to, co jsme včera vecereli prostě nejde popsat, ale zkuste zapojit nejbujnejsi představivost: zelí, koriandr, salsa, 3 druhy octa a papriček, gumový průhledný hadi, v tom brčka obaleny sladkopalivou zvejkackou a ovocný gumový fazole chuti mangovo-mrkvovo-palivy, obaleny v palivym troobalu. A když jsme dnes projížděli kolem Popocatépetl, malem jsme se taky popo.. Prasklej drát na zadním kole prorazil duši, naštěstí jsme zrovna byli u pneuservisu. Drzte palce, snad pochroumane kolo doveze pretizenou motorku do cíle, my se modlime a myslíme na vas. Pa | |
| Pepa ko***p@se***.cz 09.03.2018 11:12:08 | Zdravím všechny členy expedice2018 ,tak se Zbynda ani nepochlubil jesli jste během jízdy na trajektu potkali nějaký velryby a vlastně ani nevím zda jste se náhodou nestavěli v Santa Fé kyž jste jeli tak blízko. No a co Kamil eště mu škytá masina nebo to už odstranil, mějte se fajn a at Vám to jede bez problému , těším se na další zprávy Magirus team. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 10.03.2018 07:07:15 | Tak si to pomalinku hrnem dál po pobřeží... Cesta jde pomalu neb Mexičani jsou naprosto úchylní v instalacích retardérů na cesty - ostatně - stejně jako jihoameričané. Ještěže to máme do Ohňové země už jen těch pár desítek tisíc kilometrů... Dnes jsme jeli cca 20 km po dálnici (kolem Akapulka) resp. placené dálnici a i tam tudle masáž pro tlumiče a ráfky instalovali! Každým pádem cesta je nádherná - když teda zrovna neprojíždí nějakým velkým městem - vede krásnou zelení, rovné úseky (dále od Pacifiku) střídají zatáčky po útesech s překrásnejma kýčovitejma výhladama... Až je těch zatáček někdy přespříliš. Cesta se tak neskutečně kroutila, že jsem na jednom kilometru napočítal 9 zatáček a jen jedna z nich nebyla 180° vracečka. A to bylo sto kilometrů! No krása, pěkně jsme si obrousili boky pneumatik... Asi půl hoďky před západem slunce jsme zastavili v hospodě na pobřeží - no hospodě - vznešený název pro šapitó z banánovejch listů s přizděnou pecí. Udělali nám tam vynikající rybu. Když viděli Kamila, jak si balí cigaretu, týpek přines cosi v ubrousku a tak nějak se u toho smál - že prej prezent... No a pak už jen koupání v teploučkém ocenánu - boj s obrovskýma vlnama - a to vše za západu slunce. Naprostej kýč. Samosebou jsme tam i přespali. Nejenže tam neměli signál na tydlyfóny, ale ani žádný Wi-Fi - takže místo, kterejch už fakt moc není, neb civilizace pokračuje... Kamil si včera prošel peklem - předevčerem chyt ňákou virózu a řídit homocykl bylo pro něj opravdu těžký - často jsme stáli a on se buď někde schovával (frčelo to z něj) nebo spal. Ale Dr. Petko mu podával "repák" (pálenka z řepy) a včera navíc dostal od lékaře výpravy imódium. Dnes dopoledne Kamil zamachroval - úspěšně si prdnul - a od tý doby tam posílá po menších dávkách všechno možný a zatím se (to) drží... Dnes se nám ozval Poubes jedoucí vnitrozemím. Jsme domluveni, že bychom se mohli zítra večer potkat tam, kde se kříží naše cesty - my jedeme MEX200 a oni po MEX190 - tedy přesně na pozici N16.418159°, W95.231583° tak uvidíme... Jinak vše OK! Z. p.s. včera jsem narychlo vykopíroval fotky a pár - slovy stosedmdesátsedm - jsem jich šoupnul na tendle link: http://www.janousek.cz/foto/tmp-2018-stg2-p1 | |
| LenyS le***4@se***.cz 10.03.2018 10:29:46 | Ahoj, zdravím vaší výpravu s myslím na vás. Užijte si to. L. | |
| Vaňous Petr pv***s@eu***.cz 10.03.2018 18:43:49 | Hezký fotky.... Koukám, že Zbyňovi už taky nějak zpod klobouku někdo ukrad pár vlasů... doporučuji od mistra čepičáře Oulíka zakoupit bekovku model "Čupřina"! Taky Osmany Lafita začal prodávat kromě oděvních modelů krásný americký vlasy model Čingašgúk. Když koupíš troje, máš slevu...na číro i na rubáš...v kombinaci s bavorákem dost dobrej úlet!! Černý na pohřby, hnědý do práce, blonďatý na lov bab... je k tomu v sadě i lepidlo, drží to i ve vichřici i deset dnů....tisíce děkovných dopisů! Zdar, Petr | |
| sk***t@sk***.cz 10.03.2018 22:48:51 | Ahoj moji "kuci"! Musí to být nádhera, prohlížím fotky už po třetí, škoda , že jste se také nepřiblížili Popocatepetlu........, máte tam ještě Citlaltepetl.....Já vím, že nevíte kam dřív. Dalíku, ukládej do paměti i do telefonu, těšíme se na Vaše povídání a pořád na Vás všechny myslíme!!! nezveřejňovat a někdy se zase ozvěte, rádi Vás uslyšíme. Ve středu frčíme do Nassfeldu. Pa, pa, pa..........H+J | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 11.03.2018 08:54:26 | Večer jsme dojeli do nějakého malého městečka a v navigci byl jediný hotel. Ovšem ten vypadal poněkud rozbouraně, pár vytlučených oken. Tak jsem vypnul motor a čekám na kluky - jeli kousek zamnou - a přitočil se ke mě mexikánec. Aby řeč nestála, tak si říkám, že s ním můžu prohodit pár slov - španělsky - tedy říkám: "hotel hahaha". A on zcela vážně odpověděl: "sí sí" a už mi mával, ať se jdu podívat do dvora. Tu přijížděli kluci, tak jim mávnu, vjedu do podélného dvora a jak tam vidím tu dvoupatrovou budovu kde dole jsou jen garáže a nad každou z ní je okýnko - bylo mi to hned jasný - hotel sí - ale jako hodinovej... Tedy "self-servis". V Jižní Americe běžný (a levný) ale v Mexiku to vidím prvně. Hodím dotaz: ákua kaliente? Bordelpapá přesvěčivě syčí: síí síí. Ale jak říka Chruščov - davjerjáj no pravjerjáj - ukážu jednou rukou na svý oči a druhou na schodiště garáží nahoru do pokoje. Tak jdem. Teplotu vody nešlo zkontrolovat - pro jistotu netekla vůbec. Takže všechno je jak má bejt! Svou plynulou mimštinou mu sděluji, že budeme spát venku na dvoře a že chceme baňos. Nakonec vyhrabal pokoj v budově naproti - pokoj s tekoucí vodou. No co víc si přát! Ráno jsme měli pěkný probuzení - hlasitá hudba se rozlýhala dvorem jako tělocvičnou a kolem většího pickupu s divnou konstrukcí tančili - nebo spíš poskakovali - čtyři hlučící mexikáni. Chvíli na tu divnou konstrukci na pikapu vejrám, co to tam má naloženo? Vypadalo to, jak auta pendlující kolem Sázavy vozící lodě - jen tu to byly ty lodě nějaký hranatější, zabalený, a hlavně na konstrukci na autě nebyly uloženy podélně alébrž příčně. Chvíli mi to trvalo, než jsem to rozklíčoval - možná i logo na dveřích s motivy lístečků, křížem a pírkem pomohlo - byli to rakve! Čtyři veselí hrobníci vezli 14 rakví - jako ještě prázdnejch... Veselí kluci! Asi ti hrobníci byli náký znamení nebo co - po hodině jízdy se protahuju - na homocyklu si stoupnu, jedu ve stupačkách a tu vidím, jak se ze stromu u cesty snáší celkem velkej hnědej pták velikosti menšího supa. Uviděl mě - hodil kontra - ale pozdě. Následoval náraz, který měl pro ptáka fatální následky - zranění opeřence byla neslučitelná se životem :~( O hodinu později dával anděl strážný na zvířecí říši větší pozor - dvě kůzlata a kozí máma se nečekaně rozhodli přeběhnout cestu. Kromě anděla strážnýho mi nemálo pomohlo ABS... No a když už - tak se něco musí stát do třetice, né? Odpoledne si dávám obzvlášť pozor. Žádný zviřátka nejsou vidět, rychlé jízdě nic nebrání - a hola hop - z příkopy vyběhne a přes cestu přeběhne leguán! V Tanzánii jsem na široké asfaltce málem sejmul velblouda, v džungli v Kongu se mi do cesty pletli sloni, v Namíbii se za Poubesovou motorkou rozběhla (spíš rozplazila) kobra, v Zambii jsem sjel z cesty a málem přejel čtyřmetrového škrtiče, v Peru nám cestu "zatarasil" téměř půlmetrovej pavouk... Tak dnes měl premiéru leguán! Holt musí to bejt někdy poprvý... A aby moje ABS nezahálelo, anděl strážnej ještě jednou vyzkoušel jeho funkci - tentokráte k tomu použil dva mexikány na malé motorce, který z ničeho nic poslal z krajnice do cesty. Ale mexikáni na motorce byli tak duchapřítomní, že ten co seděl vzadu seskočil, svýho kámoše i s motorkou odkopl ve směru jejich jízdy přes cestu, sám dopadl na zem na čtyři a utekl zpět na místo, odkud vyjeli. Silný pud sebezáchovy jej za kvílení mých TKC-70 vybičoval k celkem pěknýmu akrobatickýmu výkonu... Jinak jízda pohodová - na klikatých cestách zelení jsme spolkli přes 500km, už za tmy si vzali hotel pro řidiče kamiónů s dobytkem - samosebou stany venku na dvoře - a už všichni dávno spěj... Poubes je někde kousek za námi, tak bychom se snad mohli zítra setkat. Jinak vše OK - teda - až na toho hnědýho chudáka ptáka... Z. | |
| Skřičková Karolína sk***a@sk***com 11.03.2018 14:37:36 | Myslime na vas!!!Skritci | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 11.03.2018 15:31:10 | Ahoj. Díky za dnešní dobrodružné počteníčko. U nás je dnes nejhezčí jarní den. Sluníčko svítí a vytáhlo teploměr až na 17 stupňů. Buďte opatrní, ať tam po Vás zbyde nějaká fauna... Hodně štěstí všem přeje Karel . | |
| Radošek ra***k@se***.cz 11.03.2018 15:34:51 | A Poubese jste už definitivně ztratili? Už jsem o něm delší dobu nezaznamenal žádnou historku... | |
| Radošek ra***k@se***.cz 11.03.2018 15:39:37 | ... a joo, už vidím na konci dovětek! Držíme vám všem palce. Ať vám to jede bez problémů. R + H | |
| Petr.350 pe***0@se***.cz 11.03.2018 20:22:00 | Ahoj, pěkné fotky a super zprávy z cesty. Ať vám to jezdí. Petr | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 12.03.2018 08:29:40 | Dnes krásný poklidný den. No - poklidný - Poubes ráno do hotelu nedorazil a my čtyři vyjeli ve třech skupinách - první Petko a že po stovce bude na nějaké benzínce. Druhý pelotón ve složení Jirka/Standa/Kamil vyrazil o chvíli později a já s Daliborem poslední. Cíl byl jasný - teda spíš "jasný" - jedeme na loďky. Já vyrazil jako poslední, vyjedu za město a čumím do navigace a ta si s informací " loďky" moc neporadí. A za dvacet kilometrů celkem velký rozcestí - na to jsme těch posledních pár tisíc kilometrů po pobřeží nebyli zvyklí. A právě toto rozcestí hned po ránu trošku zamíchalo karty. Petko ujel stovku, zastavil na benzínce a čekal. Ale marně - neb byl sice na cestě do (nejasně) smluveného cíle ale jiné cestě. Já trefil sice tu samou cestu jako zbytek našeho pelotonu, ovšem po cestě se mi taky nějak ztratili a do (nejasně) smluveného cíle jsem přijížděl bez vědomí, jestli jsou ostatní za nebo před. Nechal jse to vyplynout - a ono to vyplynulo - někde v horách jsem je předjel a nevím kde. V tom obrovském městě nás poutače nakonec "na loďky" svedli, takže jsme (bez Petka) našli přístav a zaplatili si vejlet lodí kaňonem Sumidero. Loď měla připlout během deseti minut, ovšem nedělo se tak. Překvapivě... Místní kluci skákali z mola do řeky a místní holky tam tak nějak byly taky. To bychom ovšem nebyli samci, abychom nechtěli upoutat pozornost samiček - že? Vystřihli jsme tam ňáký to salto a místní samci byli upozaděni. Pak jsme tomu ovšem dali korunku - místnáci skákali z mola. My tomu dali další level - a to tak, že nejen obrazně ale i doslova - nad přístavem bylo parkoviště. Ukázalo se, že místní z něj (běžně) neskáčou... My ano. Pak (naštěstí) připlula loď... Dvouhodinovej vejlet kaňonem byl fajn - krokodýly jsme podezírali, že jsou plástiko - ale nebyli. Zato ten bordel v řece plástiko byl, zaručeně. Ale to je stále dokola - jiný kraj, jiný mrav... Chtěli jsme přespat o asi 140 kilometrů dál u pyramid ale pár kiláků za městem jsme se stavili v suprové hospodě, dali si naprosto parádní jídlo - trošku jsem španělsky pomotal objednávku a přinesli nám tři chody a pak si nás fotili - neb jídla pro patnáct lidí ještě šesti neservírovali... Nicméně Jirka zmínil. že mu na homocyklu nějak rachtá šestka a teď se mu zdá, že už i pětka. Proto jsme jeho homocykl "pohodili" do prachu příjezdové cesty restaurace (což si opět fotili) a kontrolovali stav oleje v převodovce - ten byl čirý a ani na magnetu žádné piliny. Vyrazili jsme - s tím, že Jirkovo motorku řídil Kamil, aby detekoval závadu. Byli jsme smluveni, že zastavíme na následující pumpě - cca 15 km. Když se tak stalo, Kamil se přihnal a jen zahlásil: "tak to je peklo"... Vydal jsem se najít hotel příhodný většímu servisu - což se mi po asi hodině podařilo. Nejdříve mě navigace dovedla do hotelu s podobnejma garážema jako před pár dny - jen se tu pohybovalo podezřele větší množství neubytovaných dívek a cena 150 pesos (cca 150 korun) za pokoj byla limitována pěti hodinami... Navštívil jsem druhý hotel, taky nebyl úplně ideální a pak třetí a ten se zdál OK. Domluvil se, pro jistotu zaplatil a jsel jsem pro ostaní na pumpu. Na krásným trávníku v areálu hotelu jsme rozbili stany a dali se do rozebírání Jirkovo homocyklu. Teda hlavně Kamil. Zjištění závady bylo nemilé - hruška za kardanem se uvolnila a částečně rozšmelcovala stěnu zadního náboje. Dostat sem, do Mexika náhradní díly přes DHL je praktický nesmysl - když si vzpomenu, jak jsem si chtěl před pár lety nechat poslat do Bolívie tlumič - rychle jsem vystřízlivěl. Ovšem pak nastal zvrat - konstruktér homocyklu vůbec nepočítal s takovejma úchylárnama jako jsou "topes" tedy retardéry. Nějak jsme to dali do kupy, ovšem na zkušební jízdu už nezbyli jezdci - žádný z nás jí nebych schopen - necháváme to tedy na ráno... Poubese se nás nepodařilo dohnat - máme od něj zprávy, že měli defekt v horách a nebyli se schopni s nkým domluvit. Každým pádem ztra bychom se fakt mohli už potkat... Jinak vše OK! Z. | |
| Arnosto ar***f@se***.cz 12.03.2018 10:04:32 | Fantastický! Děkujeme za fotky. Držíme palce, ať se už potkáte s Poubesem. Good Luck! | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 13.03.2018 17:03:41 | Včera jsme se ubytovali v opravdu luxusním hotelu. Normální hotel znamená, že v něm není ani jeden věšák, nikde žádné místo na pověšení či polička. Pololuxusní hotel je takový, kde je třebas tyč na ramínka - ale bez ramínek. Včerejší hotel měl tyč i s ramínkama! Fakt masírka... Zaplatil jsem pokoj s tím, že ostatní budou spát venku na trávníku a cena je OK. Ovšem večer přišel recepční, že chce zaplatit všechny osoby. Klasika. Začal vyhrožovat policií - s čímž jsem souhlasil a odešel. S klukama jsem se vsadil, že policajti nepřijedou. Nepřijeli, za deset minut ale přijel majitel hotelu. V hotelu bylo asi 30 pokojů, my jsme byli jediní hosti. A že chce zaplatit. Byli jsme tam nasáčkovaní tak co. Moje vyjednávací pozice se hodně zhoršila ve chvíli, když majitel hotelu začal v batohu chrastit zbraní. Bylo rozhodnuto - dostal 20 dolarů a už jsme byli kámoši... Ráno jsme zmizeli a pokračovali v retardertour. Opravdu náročný. Pochopili jsme rozdíl mezi oficiálním a černým retardérem - ten oficiální je označen svislou dopravní značkou. Ten neoficiální ne a úplně náhodou je v místech, kde je nějaký obchod nebo hospoda - to je ale náhoda! Spíš peklo. Na 300 metrech třeba 5 retardérů. A za některejma - jako bonus - díra, pro změnu někde i před ním díra. O to více si pak užíváme úseků mimo vesnice. Vyjeli jsme do hor, už včera jsme nastoupali do 2.500 metrů nad mořem, trošku se ochladilo ale hlavně ustoupila prádelna. Včera bylo dole 40°C - což není až taková hrůza - ale v kombinaci s vyšší vlhkostí vzduchu - prádelna. Tak si to užíváme. Krajinka se změnila, projížděli jsme pásmem podobným na Ukrajině - travička, poloniny. A lidé se pozměnili v indiánoidní typy. Kombinace prašných cest, nepořádku, retardérů a lidí mi dává pocit, že jsem v Peru. Lidi jsou ale moc fajn. Anglicky nikdo neumí ale nevadí jim to - melou dál španělsky. Standa hojně využívá své znalosti Italštiny a tak rozumí asi nejvíc. Teda - po Petkovi - ten na ně mluví plynulou Slovenčinou, oni na něj plynulou Španělštinou, usmívají se na sebe a krásně si pokecaj. Né vždy se úplně domluví, ale nakonec vlastně ano. V navigaci jsem našel nějaký pyramidy - tak jsme tam zajeli. Vyklubalo se z toho úplně fantastický místo - žádní turisti - jen dvě dodávky potomků květinovejch dětí. Místo mělo neuvěřitelnou atmošku. Petko, který tu v Mexiku byl před pár lety říkal, že nic pěknějšího neviděl - jakože viděl ty proflákliny. Na vrcholu jsem strávil asi hodinku - nepopsatelný zážitek... Na večer jsme popohrkli do AGUA AZUL - neb jsme přijeli za tmy, tak jsme ještě nic neviděli - ale naháněčů do hotelu hromada - tak čuju komerčárnu. Uvidíme - každým pádem nám to nevadí - však my se v těch vodopádech chceme hlavně okoupat a turisté budou hlavně fotit - tak myslím, že si překážet nebudeme... Jinak vše OK - Jirkovo motorka jede a kardan resp. kloub kříže nevykazuje žádné sklony pokračovat v broušení hliníkového pouzdra závěsu zadního kola - tak snad to tak bude i dál... Stejně příčinou vyjetého tisícihranu z kloubu byl pravděpodobně retardér. Z. | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 13.03.2018 19:04:00 | Ahoj z domova. Díky za další krásné pokračování road movie po Mexiku. Znovu jsem si ještě jednou prohlédl poslední nádherné fotografie , které spolu s osobitým popisem událostí a krás cizích krajin barvitě dokumentují všechny neopakovatelné kouzelné okamžiky , ale též složité technické problémy i někdy nebezpečné situace, které musíte denně řešit. Ještě jednou díky a těším se na další várku snímků. Hodně štěstí a zdraví přeje Karel. | |
| Vaňous Petr pv***s@eu***.cz 13.03.2018 19:26:25 | No, jen se rouhej s tím, že je to tam podobné jako na Ukrajině! Než se vrátíte, tak to tady možná už taky bude jako na Ukrajině. Na Slovensku ten Majdan už začíná a u nás se ten pravej Mejdan taky připravuje! Horko jako v prádelně nám bude i přesto, že má být zase až -10 stupňovitých Celsiů. Aby ses nám nevrátil zpátky už jako exulant! Teď už pomalu čekáme, kdo bude ten, co se nám přihlásí ze Staromáku a sdělí: Právě přicházím z Hradu...pan president všechny mé návrhy akceptoval.... Můžu tě ujistit, že počet retardérů jihoamerických je s naší vlastí srovnatelný. Jen tady otevřeš televizi, už tam nějakej retarda mele a hučí moudra. Budete možná čumět, jak taková vopravdická banánová republika vypadá, jen pojďte chlapci, pojďte domů...všude dobře...doma mazec. Já ti to říkal, když jsi přemýšlel, kam budeš emigrovat. Bhútán, pořád ještě moc pěknej!! Stále ještě platí možnost meziplanetární emigrace, Elon Musk už na tom maká... asi fakt poletíme na hen ten oný Guttalax. Ten prý vyřeší všechna bolestivá trápení... Hodně vlasů...( ať se ti má co ježit, až uvidíš zase rodnou hroudu)! Ahoj Petr | |
| nedalo by mi to lu***k@ce***.cz 13.03.2018 19:41:39 | Ahoj do tramtárie! Nikdy, nikde se nedá popsat zážitek, když jste někde kde nikdo nikdy před vámi nebyl, anebo o to alespoň nevíte, že tam byl a vy myslíte si, že ste tam první. Já tady si tady tak popíjím slivovici a myslím na Vás, jak tam na druhé straně zažíváte nevšední dny, které tady u nás jsou zas jen stejné a myslím, že by mohly bý lepší, a vím jak je vylepšit, ale moc ostaních to nechce. Přeju ovšem, vám všem, abyste ve zdraví dojeli, tam kde chcete dojet, a abyste se mohly o svoje největší zážitky podělit na brzském setkání s ostatními, které máte tuze rádi, anebo s nimi jen tak trochu sounáležíte. Držím pěsti až do konce vaší cesty! R. | |
| Hanjulee ha***e@se***.cz 13.03.2018 20:03:10 | Tak to jsem netušila, že Méchiko je plné chrupkajících policajtů :o). Tak to v Indii nejsou třeba, tam jsou někde tak šílené silnice (doslova kráter vedle kráteru), že ty naše mi připadají naprosto super. Že bych letos vynechala Indii a mrkla se do Střední Ameriky… jestli nás Zbyňo netaháš za nohu? :o) (retardér – sleeping policeman, i když na západě USA jsem slyšela častěji výraz bump, speed bump a v nahuatlu (aztéčtině) fakt nevím… Zeptáš se mi nějakého toho indiánoidního typu? :o) Jinak užívejte tepla, tady mráz přichází od retard(ér)ů z hradu (nejen)… :o(. Hodně štěstí dál… H. | |
| Roman ro***l@wu***.cz 13.03.2018 20:32:34 | Čau chlapy, poctivě čtu každý příspěvek , tak trochu závidím a držím palce ať je vše OK.Pozdravujte mexikánce od příznivců z České Břízy!!! Čau Roman | |
| Felcmanová Vysušilová Helena he***l@em***.cz 13.03.2018 22:00:34 | Jak já si užívám tu vaši cestu v textu! a jak se těším na fotky..byla jsem v prosinci z LA do Santiaga de Chile, ale po vodě, takže v Mexiku den, v Peru dva....v Kostarice jeden (taky na krokodýlech, taky vypadali plastoví..:-))a to je tak mááálo..pojedete se mrknout na Huaskarán, kde to zavalilo naší horolezeckou expedici? Asi jste tam někde dost blízko.....tak se držte a foťte! | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 14.03.2018 07:11:47 | Včerejší noc jsme spali u vodopádů Agua Azul. Hotel to byl normální - tedy bez poličky či věšáku. Už jsem si to jednou psal ale zase neudělal - příště vzít pět hřebíků a dvě skoby... V noci festovně sprchlo - srážek byla pánvička po okraj, stejný vodní sloupec ukazoval i (vždy přípravený) kelímek na víno na mém homocyklu. Země byla tak podmáčená, že mi můj pekelný stroj málem padnul - jak se mi za podobného deště stalo v Gabonu... Ráno jsme prolezli vodopády, pořádně se vykoupali, trošku si zablbli na lanové houpačce na stromě nad tůní řeky. Když jsme se vrátili, kolem našich strojů byl malý kluk a prodával kakaové boby. Kluk byl dobrý obchodník. Jestli byl plátce DPH nevím, EET rozhodně neměl - asi ho to čeká v další vlně. Standa s ním notnou chvíli domlouval cenu a když dospěli ke společnému koncezu, tak finální uzavření obchodu bylo ohroženo tím, že Standa měl příliš velkou bankovku a kluk neměl nazpět. Kdyby ale vzal dva kakaovníky, už by to vyšlo. Standa se na mě usmál a povídá: a nechceš taky jeden? Na motorku by se ti hodil... Byla to hozená rukavice - kakaový bob v mém skvotu ještě není, resp. do té chvíle nebyl. On totiž Jirka začal mému homocyklu říkat skvot - on totiž můj homocykl v tuto chvíli nese velké množství artefaktů z této cesty. Při startu v Kanadě byl víceméně "čistej" a když na něco narazím nebo něco narazí na mě tak to vezmu a kousek popovezu. Někdy se jedná o čistě praktické věci, někdy o dyzajnové věci, někdy o suvenýry... Ale neberu všechno - to zase né. Třeba dnes jsem na zobáku motorky našel mrtvého kolibříka - toho jsem nebral - toho jsem pochoval pod kokos, co jsme ráno vypili. Pokusím se o krátký výčet - vezmu to od předu: šiška (z Josemitu), mech (z Jeloustounu), kostra ryby (z Baja Kaliforňa), korek z vína (na různých místech, celkem 3x), voskované kelímky, kuličkové pero (z nějakého hotelu), 2x klacek (z pláže od Seattle), 2x ohořelý kmínek (z red woods), litr motorového oleje, pichlavá kapradina (z okrasné zahrádky benzínové pumpy), pásek na ruku (z kempu), různé doklady, plyšový zajíc Lukáš - brácha od Lucie - nejoblíbenějšího zajíce mé dcery, přání z čínské restaurace, plyšová vopice (prej ovečka, nevím přesně), list fikusu (už celkem seschlý), pro mě nerozpoznatelná květina - která se stále celkem drží, a další květina či chomáč něčeho suchobarevnoživého (z pyramidy), kakaový bob (z dnešního rána). Vzadu visí: 2m poskládaný měděný kabel - pro užití jako startovací kabely nebo vázání, kanystr na vodu (od džusu z prvního krámu z Kanady), pár elektrikářských pásek (kosmické technologie - díky izolepě se Apollo 13 vrátilo na Zemi a i mě už párkrát pomohla), gumicuk, provázky (univerzální), příbor - se hodí když je hlad - to si tam dal Dalibor, 0.3L špiritusu z Agáve a 0.3L špiritusu Kaňas - stálo 12 korun, chtěli jsme zkusit vypít ale to neklaplo a používáme jako čistič, CDčko z popisem "La Bomba". Před pár dny - jak jsem spali u řeky - jsem tam v písku našel lodní šroub. Nic velkýho - jen takovej z malé bárky. Když mě s ním Jirka uviděl, s ledovou tváří povídá: ty seš ale pankáč! Vůbec nechápu - vždyť se na cesty dycky střihnu na 3mm... Každopádně - lodní šroub tam je taky. Je to předpříprava na překonání Panamy... Registrační značka už není dávno vidět - taky na co - tady se na takový věci nehraje - hlavně že je vidět naše vlajka. A jak si to tak dnes mažem cestou hustým porostem, v jedné zatáčce na mě křičí z banánovníku květ: já chci taky do Belize! Je to celkem vzácný, když kvete banánovník. No nic - květ banánovníku (velký jako malý kokosový ořech), jede taky do Belize... O několik zatáček dál míjím týpka sedícícího ve škarpě, hrajícího (si) na kytaru, vedle něj bílá holka, v příkopě dvě kola. Při míjení jsme navázali oční kontakt. V další zatáčce jsem zastavil a vrátil se. Holka je Němka, týpek z UK, jedou z Ušuáji z Ohňové země - už asi rok a půl... To mě přijde celkem v pohodě - ale ta kytara - solidní pacienti. A mě pak bude Jirka něco říkat že jsem pankáč - takovej lodní šroub na motorce - to je úplně v pohodě oproti kytaře na kole - na kole jedoucím karateru Austral - už jen jak tam fučí - s tou kytarou... Poubese jsme neviděli už od Mazatlánu - někde nás (pomyslně) dojel, předjel a pak od nich došla zpráva že pojedou úplně nahoru Jukatánu - se potápět - a že nás pak někde v Belize dojedou. Nicméně dnes přišla zpráva, že večer budou v Chetumalu - takže tam asi nejeli. A dnes jsme "přišli" o dalšího člena smečky - Jirka se chvíli rozhodoval a nakonec se v Francisco Escarcega od nás oddělil - my jedem na východ směr Belize, Jirka vzal kurz přímo na sever do Meridy - má tam kámoše, tak jej navštívit. Zítra to střihne rovnou směr Chetumal a snad se tam setkáme. Možná všichni? Né, to by bylo divný... Dojeli jsme za tmy k Xpujilu, chtěli vzít hotel u cesty - byl pěkný a zcela prázdný. Bába na recepci že chce 100 americkejch peně$. Uff, na místní poměry - kdy pokoj stojí 10 až 15 dolarů trošku hodně. Asi byl de-lux - asi tam maj dvě poličky a čtyři ramínka... Zkusil jsem variantu, jestli by nás nenechala přespat ve stanech - jestli maj ňákou zahradu pro služebnictvo... Tak prej né. Se ptám na nějaký jiný hotel. Za 2 km je další - ale ten je 3x dražší. Ale pak je prej nějakej levnější. Byl - vše plno. Zkoušíme další - prej jestli mám rezervaci - nemám, copak jsem indián? Takový domečky v hájku - tady by se ale stany ztratily. Zkouším to. Holka povídá "sinko minutos" a odbíhá, za chvíli přijela manažerka, mluví anglicky a povídá, že stany můžem, kdekoliv. Ptám se co za to - ona že nic. Standa se natáh do houpací sítě, Kamil do zahradní houpačky, Petko a Dalibor postavili stan - jen vnitřek jako moskitiéru a už všichni hybernují... Tak uvidíme, co přinese zítřek. Z. | |
| Radošek ra***k@se***.cz 14.03.2018 20:27:11 | Jak tak čtu, ponorková nemoc u vás nehrozí, pohromadě jedete málokdy. ;) Díky za prima popis cesty, jsme tam vlastně s vámi. Držíme palce R+H | |
| Zdeněk-Nik zd***k@se***.cz 15.03.2018 00:07:40 | Hola amigos.Teď jsem dočetl jeden z dalších nádherných dopisů. Byl jsem z něj tak paf, že jsem se dole samým rozrušením odhlásil z odběrů (voči jsem nechal na stole jinde), vzápětí opětovně přihlásil -ale raději s brejlema. Dnes konečně spokojeně usnu, protože byla konečně rozluštěna záhada věcí na Zbyňkově homocyklu. A já po studování první várky fotografií myslel, že jezdíte takovej drsnej fofroud, že se bavoš nabaluje sám :) .Začíná mi připomínat ty wagóóny prvních osadníků..Fotky nádherný, komentáře na knihu! Ať vás gott provází. | |
| chaos zd***k@ch***.cz 15.03.2018 00:10:30 | Zdar Zbyňáku a další, čtu to pečlivě a prožívám s vámi. Vzpomínám, jak jsem před pár lety v Aqua Azul přeplavával na nějaký ostrůvek abych se tam vyfotil s cedulí s lebkou a zkříženými hnáty. Nepochybuji, že jste udělali stejnou pitomost. Jestli pojedete přes Quatemalu, nenechte si ujít Cicikastenango, parádní městečko s indiánským trhem. A v belize na https://en.wikipedia.org/wiki/Caye_Caulker potápění mezi mantami a solidně velkými žraloky, které místňáci lákají na krvavou flákotu. Ostrov, kde jsou obří langusty jediným cenově dostupným jídlem. Jestli budete ve Venezuele a chtete opravdovou drsnou výzvu, tak vím, jak by se dalo projet až do Canaimy pod Salto Angel. To hádám ještě nikdo nikdy na motorkách neudělal. V cestě je jen jedna relativně mělká řeka u které žijí uplatitelní indiáni s dlabankou. Štastnou cestu amigos, chaos | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 15.03.2018 09:39:24 | Asi jsem se krapítek rouhal s tím co přinese den... Hned ráno přineslo dvě překvapení. Né každý den je posvícení - takže dvě nemilá překvapení. Před ranním odjezdem malé střevní potíže - ale to časem přejde, samo. Pak jsme s Daliborem sedli na homocykl, ujeli půl kilometru, trošku se kouřilo od zadního kola. Mrknu a vidím, že vzpěra závěsu zadního kola (nad kardanem) je ohlá a jako bonus nalomená - a to tak, že o ni dře kolo. Hmm, tak to asi samo časem nepřejde... Včera jsme vymetli ke konci jízdy díru. Takovou zběžnou místní Mexickou díru na cestě. Všichni. Teda jako všichni kromě Jirky - ten si užíval díry cesty do Meridy. Rána to byla fest a po jejím "průjezdu" se nic dramaticky nezměnilo. Každým pádem můj bagr je nejnaloženější a taky jedenáctpade maj vzpěru né zvrchu ale zespoda - tedy je tažná, já mám tlačnou - což v tomto případě možná sehrává roli. No, moc komfortně jsem se pod tíhou nových okolností necítil. Tak jsme opatrně jeli do blízkého města - řešit to, co by rozhodně samo nepřešlo. Našli jsme první dílu - t.j. vybetonovaný plac se střechou z vlnitého plechu, několika (pří)stroji a nářadím pod střechou a dalšíma moc věcma volně rozházenejma po okolí. Ze samýho rozrušení mi z hlavy úplně vypadla španělská fráze: "prosím, máte tu lis?" a tak jsem jen ukázal na svý oči a s Kamilem jsme jim tu dílnu prolezli. Hever tam měli a už jsme pokukovali po schodech do vedlejšího domu - tam by se něco nějak dalo vzpříčit... Oni zase mezitím provedli diagnostiku mýho stroje a už je vidím, jak nesou velký kus dřeva a ještě větší kladivo. Taktak jsem je stačil zadržet před jejich servisním zákrokem. Rychle (v rámci možností) jsme zmizeli a našli druhou dílnu - týpek absolutně v pohodě, ukázal do rohu na lis a nějak aktivně se nám dál nevěnoval - což jsme opravdu ocenili. Rozebrání zadního závěsu kola trvalo Kamilovi s Petkem (oka)mžik. Před rovnáním pod lisem jsme to chtěli nahřát - ptáme se, jestli si můžem půjčit plynovou svářečku - ovšem došel jim plyn. Nevadí, nahřáli jsme to nad naším vařičem stejků a rameno, skládající se ze dvou segmentů spojenejch na jednom konci silentblokem jsme začali rovnat. Stalo se přesně to, čeho jsme se obávali a co jsme ale čekali - už tak naprasklé rameno prasklo ještě víc. Šli jsme hledat svářeče hliníku - a to jsme doufali, že to nebude nějaká směs s magnéziem. Chvíle ptaní, průjezd asi deseti jednosměrkama - předposlední z nich kolem policejní stanice - a našli jsme svářeče. Zrovna svařoval držák výklopnýho zadního kufru Toyoty nespecifikovatelné barvy, která částečně hořela - asi by to dalo moc práce to víko kufru před svařováním držáku vymontovat. Svářeč na tu naši půlmetrovou hliníkovou kost kuknul a lukrativní byznys odmítnul - poslal nás o dva bloky dál ke konkurenci. Přesunuli jsme se. Vešli jsme na dvorek a po chvíli se zezadu mezi seschlými listy palmy objevil větší člověk. Ukázal jsem mu svou "kost", prstem jsem zašmejdil uprostřed na prasklinách a vydával u toho zvuk jakobychsi chtěl následně odplivnout. Svářeč mou intuitivní řeč opětoval též beze slov - pokývnutím hlavy - a začal rozvážně pracovat. Byli sjme spokojeni s jeho postupem - očistil, předehřál plamenem, svařil elektrodou. A to z jedný strany, pak udělal druhou. Stejně tak druhej segment kosti. Jen opracování fričkou jsem mu zakázal - nejedu na dyzajn - pevnost je prioritou. Svou filigránskou práci si ohodnotil na 10 dolarů. Za svou skromnost dostal o něco více - tak mě to naučily pohádky. Díky sehranosti Kamila s Petka byla "kost" během chvíle zamontována zpět na homocykl a my opožděně vyrazili směr Belize... Na hranici jsme začali procesovat papíry a došla zpráva od Jirky, že je asi ¾ hodinky od nás. Počkali jsme na něj na Mexické straně celnice, neb on se těch papírů nějak bojí. Asi proto některý - jako třebas řidičák či techničák - vůbec nemá. Chvíli to trvalo, ale klaplo to. Celníci si vyfotografovali naše stroje, Kamilovi vrátili celní jistinu v hotovosti a nám ostatním co jsme ji uhradili kartou tak zase zpět na kartu - teda tak se to má stát. A co se má stát se stane... V mezicelním prostoru nás ještě zastavilo dezinfekční komando - za naše peníze nás a naše stroje postříkali dva zřízenci ňákým dezinfekčním sajrajtem. Asi se o žádný bioprodukt nejednalo, neb si na tu operaci vzal zřízenec plynovou masku. A taky doporučil Jirkovi, kterej měl na kufru hned vedle kačenky - co veze z Montany či kde jsme ji našli - čerstvej ananas. Když ovšem viděl flóru na mém stroji, zhrozil se a že musím bejt krejzy, že chci vést přes hranici dřevo a šišky. Pak zjihnul - ten chomáč seschlé šedé trávy, co jsem našel na pyramidách - to je vzácný druh orchideje. Možná i proto, že má asi deset načervenalých šlahounků a jeden z nich včera začal žlutě kvést - asi jak pršelo... V tu chvíli mi došlo, proč ta Dánka - co jsme ji včera potkali - když viděla můj stroj u mě zcela neomaleně vyzjišťovala možnost, že by jela dál semnou. Nebejt Dalibora, nevím na co bych se vymluvil - možná na strach, že by nám všechno vypila. To jsem ale odbočil. Takže jsem veškeré zástupce fauny i flóry odstranil, něco vyhodil na místě (kakaový bob či květ banánovníku) a zbytek určený k propašování ukryl v útrobách kufrů. Hranice Belize jsme zprocesovali během hodinky. Hned bylo cítit vlivu Británie - nejen že se představitelka spojeného království na nás smála z vyšmelenejch belizejskejch dolarů - to byl jen takový vnější vliv - ale už úředníci hranice měli řád - úplně jinej než ten Španělskej. Celní obštrukce s importem dopravního prostředku žádný - žádný karteny, žáný zálohy - napsali stroj do pasu a budou vyžadovat jeho export při opuštění země. Až podezřele jednoduchý. Importní taxa 7 USD taky přijatelná - narozdíl od Mexika, kde chtěli 59 USD. Dezinfekce byla za 2 USD. Ještě nám celníci řekli, že musíme stroje pojistit. Z toho mám strach od tý doby, co jsme jeli v roce 2011 z Peru do Bolívie a pojištění vyžadovali Bolívijští celníci - ale s tím, že se sjednává v dalším městě - vzdáleném 160 kilometrů - prej se tam máme nějak dostat, pojistit si motorku a vrátit se zpět na hranice jim ji ukázat... Tu byla pojišťovna hned za hranicí. Pro "jistotu" se ptám, je-li pojistka opravdu nutná a je-li to vyžadováno policií. Prej ano a navíc každé vozidlo má viditelnou nálepku s pojištěním. No nic, tak se asi po dlouhé době pojistíme, né? Milý překvapení - pojistka jde udělat na tejden je za 10 USD - no nekup to! Pozdní odpoledne a my vyrazili, ať se ještě někam poposunem. Nějak jsem se na motorce necítil - pak mi to došlo - periférní prostorové a prázdno. Rozhod jsem se, že jen orchidej půjde ven z útrob kufru - abych nezastavil fotosyntézu - ostatní (nesmysly) přivezu jako darem svému evropskému homocyklu - se musí doma cítit jak ve vězení, navíc mu tuhne olej zimou... A tomuto interkontinentálnímu cesta zase něco naservíruje... Dojet do Belize City jsme vzdali - už jsme byli znaveni, o to více Jirka. Asi to tak mělo bejt, neb jsme se rozhodli tam ani nejet a pokračovat do Guatemaly do národního parku Tikal. Tam se hrozně těší Standa... ? Z. | |
| Horák Honza je***k@ce***.cz 15.03.2018 11:23:32 | Tebuh, muzes do sveho rozsahleho seznamu jeste pridat kolegyni? Ptala se, cemu se tu furt tlemim, tak sem ji to dal precist. dik a uzivejte dal | |
| Poubes&Váča va***a@gm***com 16.03.2018 03:01:42 | Cau holobradci, tak my dneska v Belize na barierovem utesu prohaneli zraloky a stingraye (rejnoky/manty/trnuchy) a uz byste se nam mohli prestat vyhejbat, pac ranena Kacenka by se rada potkala s Kamilovym vercajkem a Vacoun prahne po Zbyndovym stejku. No. Takze zejtra to hodlame nakourit do Standovyho Tikala a vykourit uz konecne indianskou dymku na bajnych ruinach. | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 16.03.2018 15:49:30 | Další kouzelnou reportáž jsem si přečetl jedním dechem. Děkuji a obdivuji spisovatelské schopnosti jak přítažlivě popsat nejen krásy okolní přírody ale současně profesionálně komentovat i složité cesty mechanické opravy porouchaného stroje v cizojazyčném prostředí. Maně musí člověka napadnout, jaký systém učňovského školství tam v těch zemích asi mají, že někteří řemeslníci si dokáží poradit jen s nejnutnějším vybavením i se složitými opravami...Díky a již se těším na další pokračování. Hodně štěstí a méně děr na trase přeje Karel. | |
| Pavel Opatřil ap***t@gm***com 17.03.2018 15:41:23 | Hola! Nějak jste se odmlčeli, tak doufáme, že je u vás všechno ok. Čekáme na report z NP Tikal. Zdraví Pavel & Alča | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 16.03.2018 01:45:58 | Belize je taková malá Afrika. I hotel byl "afrického typu". O co byl dražší, o to byl špinavější. Nejlépe na tom byly naše stroje - ty totiž spaly v bazénu. Co víme tak Poubes spal v Belize City a byl na tom podobně - jeho homocykl spal na recepci... Zase v tom bazénu bylo dost místa a byla nám tam naservírována snídaně - tzn. bába skočila naproti k číňanovi a koupila sušenky se svítivě růžovou náplní (asi BIO?) a udělala kafe. Všude povenku se (jako na Kubě) válí cukrová třtina, takže mě nepřekvapilo, že v tom kafi nebylo moc kávy a kompenzoval to cukr. Bazén jsme ještě použili pro servis mého homocyklu. Značná tenze a částečně i torze působící na mou včera opravnou "kost" se v místě sváru - který je popuštěn - projevuje tak, že se kost zse ohla. To není dobrý... Sešlo se konzílium a to rozhodlo - bandáž! Doktor Prokop kost několika chmaty mému homocyklu vyjmul a protože je kolem ní dost prostoru tak vykoval z "U" profilu (co jsme našli v bazéně) dlahu a tou jsme kost vystužili - svázali jsme to eska páskama... No, pěkná bandáž... Uvidíme, co to bude dělat. Odes jsem si z pokoje k motorce věci a za tři minuty se vrátil do pokoje si ještě umýt ruce - a jak pokoj vypadal že jako finiš tak už tam mezitím byla bába a načechrala polštář a narovnala prostěradlo - prostě - pokoj byl nachystanej pro dalšího hosta. Někdy nevypadají, jsou ale šikovní! Pěknout krajinkou, též plnou retardérů jsme se odpoledne dostali na hranici s Guatemalou. Proces na straně Belize proběhl OK - imigrační se mi podařilo vyřídit s pěti pasy a dvěma osobama - tomu říkám kontrola. U dalšího okýnka chtěli prachy - tři poplatky - daň za opuštění země (klasika), daň na rozvoj ochrany přírody (když se podívám na ten hegeš kolem tak to je dycky k smíchu) a daň na rozvoj hranic. To jsem bábě v uniformě říkal, že platit nechci, protože já tam ty hranice vůbec nechci - ale asi mě nechápala - já v to ani nedoufal. Každopádně ačkoliv každá daň bylo podivný číslo, součet dával rovných kulatých 40 dolarů - to je náhoda! Ještě kolem nás kroužili veksláci s rukama plnejma peněz a povídali nám, jakže to je hrozný v Guatemale a kolikže tam budem hned na hranici potřebovat peněz. Za pár zbylých Belizejských peněz jsme si vzali guatemalský. O kus dá nás hned čekal týpek s plynovou pistolí - dezinfekce! Asi ty jejich bordýlky jsou nekompatibilní - když jedeš z jednoho hegeše do druhýho tak je třeba dezinfekce, aby se něco náhodou nepřeneslo z jedné země do druhé. Stejně - i přes náš stav jsme na hranicí nejčistší my. A hned chtěli prachy. Říkám - nemám - ještě nejsem v Guatemale tak kde jsem je měl vzít. A úředník povídá - tak si vyměň tu od lidí - a ukázal na ty davy proudící jedním a druhým směrem. Chtěl jsem vyměnit po něm - ale asi myslel, že ho zkouším a on že né, on že nemůže, ale lidi prej můžou! OK, zaplatili jsme v přepočtu 45 Kč za všechny a pokračovali na imigrační a celnici. Tam klasika - imigrační dal razítko a vyřízeno. Hned vedle seděl celník - povídáme mu import motorky. Karnet neznal ale postup měl - takže kopie razítka z imigračního. Povídám OK, tak si teda kopii udělej - kopii toho, co před minutou vedle sedící šmudla vyrobil do mého pasu. On že jako né, že mu tu kopii musím já donýst. S úsměvem ukazuju na kopírku na jeho stole. On s úsměvem vyzvětluje, že kopírka nefunguje. Prostě Afrika - já snad nezažil hranice, kde by fungovala kopírka - ale naštěstí náhodou všude okolo je řada hodných lidí provozující stánky v nichž mají kopírky... Takže jsme si udělali pěší výlet do Guatemaly a udělali kopie. Tam zase klasika - šmudla udělal kopii jedné strany techničáku a když chtěl přitisknout druhou stranu techničáku na stejný list papíru tak asi minutu přemejšlel, kterým směrem papír do podavače strčit a výsledek je soutisk. No klasika. Huráá - jsme v Guatemale! Z hranic jsme splaveni a času málo - tak rychle chceme dojet do národního parku Tikal. Je to masírka - jedeme pralezní cestou, Standa jede předemnou a nad námi visí přes celou cestu poutače "BIENVENIDOS TIKAL!" - jako fakt masírka... Přijíždíme k honosné bráně se závorou. Hned se nám věnuje ňákej šmudla a na nástěnném ceníku nám ukazuje, co co stojí. Ceník má vždy dva řádky - cena pro místní a cena pro cizince. Po místňákovi chce státní park za jednodenní vstup 20Q (60Kč), po nás 150Q (450Kč), za kemp 5Q resp po nás 50Q. K pyramidám můžem prej jít už v 6 hodin ráno, ale kdybychom chtěli už od čtyř - tak můžeme - jen musíme zaplatit 100Q (300Kč) navíc. Tak jsem si s ním potřepal rukou a s úsměvem povídám, že za to teď musí zaplatit "shake-hand-tax". Nečekal jsem, že to pochopí - nepochopil... Upozornili nás, že po cestě je hodně zvířátek tak ať jedem pomalu. Všude byli i rostodivné značky jako třebas "pozor hadi" - jsem si vzpomněl na Maxipsa Fíka - ale tady to bylo jako vážně a značce australského typu (žlutý kosočtverec) byl namalován had. Pak jaguár, nějaký hlodavec, krocan, jelen... Po asi patnácti kilometrech jsme byli v centru parku - nějací šmudlové za námi běželi - asi ňácí nahaněči - jedem dál. Našli jsme kemp - plácek pěkné travičky a v rohu baňos v klasickém stylu - rozpadající se budova se sprchou která neteče a záchodem, ve kterém taky není voda. No zaplatili jsme jen 6 x 600 Kč = 3.600 Kč tak co by člověk chtěl! Ale prostředí je krásný - není tu elektřina, jako zavedená elektřina a proto tu je dýzlagregát - hned vedle plácku kempu - asi tak 50 metrů od nás. No paráda. Šel jsem to omrknout - se to přeci musí dát vypnout! Měli to nečekaně zabezpečený - domeček s agregátem by zamklý visacím zámkem mříží. Přemejšlel jsem, jestli není vidět nějaká zranitelná část stroje - třeba hadička s palivem - a nešla by třeba klackem urazit. Mou analýzu přerušili dva šmudlové - hlídači - asi hlídači agregátu. Asi tam už někdy měli turisty, co memaj rádi hlučící agregáty v džungli. Proto přijali opatření - zřídili dva pracovní posty - hlídač dýzlagregátu... Tak dobrou noc... Z. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 17.03.2018 03:53:48 | Ráno jsme potrápili naše těla nepřirozeným pohybem - chůzí - mezi pyramidy národního parku Tikal se nedalo vjet na homocyklu. Bolelo to, ale šlo to. Vydrželi jsme to několik hodin a bylo to nádherný. Pyramidy rozesetý v džungli na obrovský ploše, nádhera! Po poledni jsme sbalili stany a v tu chvíli se objevil Poubes s Vačicí. Vypadali, že mají i radost, že nás vidí... Krátké setkání jim muselo stačit - my musíme dál a oni se chtějí kuknout na pyramidy - však oni nás doženou... Před námi bylo 300 km do dalšího smluveného cíle Semuc Champey a my chtěli ještě 2 stovky popohrknout - což se nám nakonec podařilo. Opustění parku provázela ještě jedna bizarnost - zřízenci nás při opouštění místa zastavili a chtěli vstupenky. Nebyla to první buzerace tohoto typu - tak jim je ukazuju ale oni je chtěli. Dal jsem jim je - a oni na ně napsali aktuální čas a dali nám je zpět. V tu ránu jsem pochopil o co jde - jak předchozí den nás tam naháněli když jsme přijeli a my jim ujeli - příjezdová cesta má omezenou rychlost na 40 km/h a oni záznamem o času brána-parkoviště měří čas a z toho rychost... Vot éto ťéchnika! My si po cestě fotili značky a tak - tak nám ten průměr vyšel... Další odpolední a podvečerní cesta překrásná - navíc retardérů ubývá, paráda. Spaní jsme jak padla tma našli na plácku u cesty, navíc nám za pár korun místňáci udělali něco xnědku - pro změnu vajíčka, kukuřičný placky a fazole. Stroje nám vrčí - jen detaily - Standovi prasknul padák - ale jak narazíme na nějakýho svářeče, tak na to necháme hodit ohnivou slinu... Taky si všimnul, že mu chybí v předním kole drát. Začal procházet ostatní a narazil na další, který neměl vůbec nipl. A pak ještě na jeden, který měl nipl do poloviny vyšroubovaný. Tak mu vlastně chyběj tři dráty. Pod Kamilovou nádrží ale pár náhradních drátů je - tak je vydoloval a provedli opravu. Při té příležitosti přidali kucíí šikovní chybějící drát i mýmu přednímu kolu... Z. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 18.03.2018 04:51:12 | Cesta je čím dál tím krásnější. Pohybujeme se ve výškách 200 - 1.000 metrů, pěkný asfalt, džungle. Jen jsme projeli zatáčkou a zmizel asfalt. Navigace ukazovala 50km do cíle - pochopili jsme. Vyklubal se z toho celkem solidní offroudík... Jirka po prvním pádu dostal rychloškolení jízdy v kamenech - v podstatě to je ale jednoduchý - je třeba držet plyn a když přijde nějaký problém tak je třeba ještě přidat. Zdá se, že to pochopil - nebo nechtěl dál padat... Pak se cesta celkem zvedla a za zatáčkou v tom největším kamení - provaz přes cestu. Kluci už tam stáli a cestář (nebo spíš "cestář") chtěl peníze. Ptám se kolik - prej 200Q (600Kč). Ani jsem neměl odvahu ptát se, jestli za všechny nebo za jednoho. Tydle podnikavce znám z Peru. Nejdříve jsem se s ním zkoušel domluvit - dělal neoblomnýho. No nic - řekl si o to sám. Kdybych neměl psa, asi bych v tom nebyl tak dobrej - slez jsem z motorky, odvázal provaz, smotal, hodil na druhou stranu cesty a týpek šel zamnou. Nízko jsem položil hlas a ráznou intonací jsem začal svému psovi říkat, že má přestat štěkat a jít hned na místo! Teda jen to nebylo na psa ale na toho podnikavce. Trošku se zalekl a proto jsem zopakoval, že má jít na místo a za značného rozhazování rukou mu to i ukazoval. Neposlechl a šel na druhou stranu cesty pro provaz. Došlo k mírnému fyzickému kontaktu. Když začal zvedat motyku (coby jeho jakože pracovní nářadí) tak si asi myslel, že má navíc - ošem já v helmě jsem zase větší - ještě jsem přitvrdil na hlase a týpek dostal poslední šanci "jít na místo". Své šance využil a zůstal na kraji cesty. Jeden po druhém jsme se z místa s obtížemi (bylo to do kopce a celkem velký hrubý šutry) rozjeli a odjeli. Já byl předposlední a navíc s Daliborem to byl fakt problém, poslední byl Kamil a říkal, že jak jsem odjel tak začal ještě s tou motykou trošku manipulovat - nicméně i Kamil odjel... Takovejdlech podnikavců bylo po cestě asi ještě pět. Osvědčilo se zatroubit, přidat plynu, protůrovat motor a nekompromisně jet. Cesta byla překrásná - vesničky, lidi. Neustále jsme zastavovali, fotili. Těch 50 kilometrů nám trvalo asi 3 hodiny. Dojeli jsme do Semuc Champey k řece Rio Cahabón, našli si plácek na kempování, vykoupali se, sehnali nějaký pivínko a jídlo a na večer se zjevil Poubes s Vačicí - v národním parku Tikal to udělali nakonec tak, že ještě odpoledne zrychleně proběhli pyramidy a odjeli odtamtud a stíhali nás... Cestáře prej vyřešili tak, že Poubes se snažil něco vyjednat ale bez úspěchu a pak nastoupila Vačice s hysterickým řevem - na to prej smotal provaz a uvolnil cestu - no, podle mě nepochopil, že Vačice řve na něj a bylo mu Poubese líto a cestu uvolnil ze soucitu :~) néé, si dělám srandu... Je tu krásně - džungle, milí lidi, voda, hvězdičky... Z. | |
| Pavel Opatřil ap***t@gm***com 19.03.2018 05:53:38 | Shake-hand tax, dobrý nápad. Když to neklaplo, tax mohl Standa zkusit u vstupu no NP Tikal ukázat pas a dožadovat se vstupu grátis! | |
| Kulhavá Kamila ku***a@gm***com 19.03.2018 12:29:21 | Zdravím Vás a speciálně Dalibora. Podle fotek to dává docela dobře, chlapeček :)) Pořád čtu jeho jméno a až podle fotek vidím, že je to syneček. To ho zocelí víc, jak vojna. Přežijte a dojeďte ve zdraví a prosím VÍC FOTEK. Kamila | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 19.03.2018 15:13:27 | Ráno jsme vyrazili pěšky - jinak se nedá - proti proudu řeky - jsou tam prej vodopády. Vylezli jsme kaňonem nahoru a měli krásnou vyhlídku. Jen řeka byla utopena ve stínu. Pak jsme slezli dolů a rozdělili jsme se na suchozemce (ti vzali věci) a plováčky (já, Dalibor, Poubes) a kaskádovitejma vodopádama seskákali tůňku po tůňce a pak se nechali unášet proudem řeky. No, občas ňákej balvan, ale super! Dalších pár hodin jsme se offroadem hrabali z údolí řeky - asi 20km jsme jeli stejnou cestou - což já nerad, ale nebylo zbytí. No a teď už "stáčíme řídítka" směr El Salvador - trošku už to začne bejt hoňka na cíl - ale po cestě něco pěknýho určitě bude. Večer jsme skončili ve městě Chiquimula - na ulici hotelů vzali hotel Los Olivos - chtěl 110Q na osobu, skončili jsme na 100Q za celý pokoj - a je tu krásně živo! Jak večer, tak i ráno. Úplně ukázkovej "americkej" mrdník... tu je další zrychlená předsérie fotek: http://www.janousek.cz/foto/tmp-2018-stg2-p2 Z. p.s. mám malý technický dotaz: neznáte někdo někdoho v San José v Costa Rica, u koho bychom mohli nechat na motorky? Občas se takhle najde nějaký krajan - třebas i Petkovo krajan - který má známýho a slovo dá slovo. Mám rozjednaný jeden komerční storage, ale u někoho na zahradě by to možná bylo lepší... | |
| tetka ka***a@se***.cz 19.03.2018 15:37:04 | Ahoj cestovatelé, bavíme se doma pravidelně nad zprávami. Ale určitě míň, než vy realitou. Fotky krásné - ten bicykl "natěžko" velmi inspirující :-). Ať se daří a drží se vás štěstí. | |
| Linek Jéňa jl***k@sh***.ca 20.03.2018 00:21:18 | Ahoj, toto muze stat za pokus nechat pekelne stroje u Romyho. Ja jsem u nej uz zustal celkem ctyrikrat opravdu fajn chlapik mozna do toho pude. Je to asi 45 km z letiste,tak ze nedaleko. Hodne stesti... http://www.seatholidays.com/america/costarica/hotels/el-cafetal-inn-alajuela/el-cafetal-inn-alajuela-costarica.asp | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 20.03.2018 07:15:09 | Ráno jsme zmizeli z (už/ještě) tepajícího města. Na hranice s El Salvadorem to je asi 80km. Poubes vystřelil jako první - nečekaně - že se někde potkáme. My sice vyjeli ze dvora hotelu společně, ale po 15ti metrech se Kamil a Petko dali doprava dolů a já, Standa a Jirka doleva nahoru. No a v následující zácpě jsem se proplítal krapítek aktivněji, takže jsem pak za sebou kluky neviděl. Ale nehledali jsme se - všichni počítáme, že proces na hranici bude chvíli trvat a že se tam stejně potkáme... Patnáct kiláků před hranicí jsem uviděl na pumpě Standovo a Kamilovo motorku, kucí nikde. Byli vevnitř - v "šopu". Natankovali a nepočítali, že neakceptují karty - a neměli místní peníze Q. Zase tam udělali ostudu - to Standa umí - bejt tam ještě čtvrt hoďky, tak Chuanita jede s ním... V posledním městě před hranicí scháněk ještě Jirka nálepku Guatemaly a já ve stánku koupil ňáký banány a ananas. Za městem jsme zastavili se vymočit a Jirka povídá: tyvole nesníme to teď? Na hranicích budou veksláci a bordel, tady je jenom bordel... Jojo, všudepřítomný nepořádek. Ještě jsme na poslední chvíli - v Guatemale - chtěli ulovit suvenýr - místní registrační značku. Míjeli jsme kamión - bez kol, bez motoru - jen kabina s podélnými traverzami a nápravami bez kol. To byla hozená rukavice. Za kamiónem stálo kolo - ale nikdo nikde. Značka na náklaďáku držela víc, než držely ty dvě nápravy. Po asi třech minutách standa oddělil náklaďák od značky - a z kabiny se na něj koukaj dva týpci. Tak už víme, komu patřilo to kolo. Co tam ti dva dělali - to je předmětem spekulací... Ale to je jedno - Guatemala je ve sbírce! Hranice byla tentorkáte peklo. Nejenže trvala víc jak 2 hodiny, ale nějak nás to přeneslo do Afriky. Hned za první závorou se k nám přitočil nahaněč - nocič papírů, podavač pasů, vodič ke kopírce - a za tyto "služby" bude chtět nakonec peníze. Nevadí - jestli chce bejt s námi, proč né, zadarmo. Proces u závory proběh a v další budově jsme se prokousali přes veksláky k imigračnímu a celníkům. Jé - Kamil je tady... a navíc - Kamil říkal, že když přijel tak odjížděl Poubes - takže jsme si tam pěkně předali štafetu. Kamil by tam asi už nebyl, ale do papírů mu špatně opsali jeho registrační značku - vypustili jeden znak - a na výstupní kontrole jej nepustili - tak necelá hodina zpoždění. V tom odcházela bába od okýnka - prejže na oběd, zpátky bude za hoďku. V klimatizované místnosti, kde dalších asi deset místňáků (ať už z jakékoliv strany hranice) tento fakt přijalo zcela s poklidem jsme stroplili malinkou scénku. Ochranka byla v pohodě - ti dělali, že se jich to netýká - ale z kanceláře přišel šéf celnice - to nám prozradil ten náš "průvodce", že to je šéf. Vyčaroval nějakou šikovnou mladou holku a ta začala proces. Abychom ji trošku povzbudili k pracovnímu výkonu, tak jsme jí pochválili, jak jí to dnes sluší a pořídili několik fotografií a videí - což ji na jednu stranu očividně povzbudilo, na druhou stranu byla nesvá - po chvíli jsme pochopili proč - opodál byl týpek - úředníček - prej že její bojfrend. Ten se na nás moc kamarádsky nedíval a od té chvíle ani ona nezvedla oči a jen pracovala. U nás třech se v registrační značce spletla jen ve dvou případech - Jirkovi jedno číslo špatně a Standovi zapomněla značku úplně napsat. To celý proces ještě natáhlo, protože oprava každého dokumentu trvala déle než jejo stvoření. Na závěr šéf celnice šel osobně zkontrolovat naše stroje. Aby vůbec přečet mou registrační značku, musel vše jí překrývající odhrnout jako závěs - a to se mi naopak líbí - žádný policajt či celník nikdy neřek ani popel - prostě svou práci bere jako svou práci - registrační značku si musí najít - prostě jeho práce! Po cca 21 hodinách jsme vypadli z hranice. Hned za ní měli policajti ňáký manévry - kolem cesty běhalo asi dvacet týpků s kuklama na hlavě a o další kus dál se situace opakovala. Zastavili jsme v druhým městečku a dali si něco na zub - na oběd. Utratili jsme zbytek Guatemalských "Q" a zjistili, že místní měnou je oficiálně Americký dolar. San Salvador je zemí, kde je vidět, že někdo chce aby to bylo jinak než v ostatních zemích Střední Ameriky. Ovšem - s těma lidma TO NEPŮJDE - takže bordel je tu stejný jako jinde. Chtěl jsem zastavit se kuknout do navigace - ale zrovna jsem se nacházel v sektoru, kde samotná ulice je stokou - nevýhoda asfaltu - splašky vytékající z obydlí se nevsáknou a tečou po ulici... Dílčím cílem bylo jezero kus za hranicí - když jsme se k němu přiblížili, napsali jsme Kamilovi s Petkem a sešli se. Dohodli jsme se, že o další stovku dál je další jezero a tam to zapíchnem. Udělal jsem si idilickou představu kempování na břehu jezera a vyrazili jsme. Po chvíli jsme najeli na Pan-Americanu a o dalších 5 km začalo peklo. Průjezd aglomerací - resp. vzhledem k množství neuvěřitelně kouřících a smrdících aut spší neprůjezd agromeraci - byl jako v Africe. Jako půl hodinky to baví, to kličkování mezi auty a neustálý přemejšlení kde by to šlo vzít přes chodník, kde v protisměru, ale až je toho moc, tak je toho moc. Do toho naprostý propocení a únava. Vzhledem ke zdržení padla tma. Jirka vymetl kanál, kterýmu chyběl dekl (!!!) - a to tak, že mu spadla helma, vyskočila navigace a málem si překous jazyk. Když to velký město končilo, začalo hned druhý město - takže to vypadá na nekonečný peklo. Poohlédli jsme se po hotelu - ty tu žádný nejsou - ale nakonec nám místní paní poradila hotel za zatáčkou - jako autohotel - jako bordel. Standa si postavil stan dole v garáži - po včerejší zkušenosti s horkem z předchzího hotelu. Ale voda tu teče proudem! Nad postelí je - kromě zrcadla - bedna s rolí toaletního papíru - to jsem ještě neviděl. Dalibor ale hned přišel, proč to tam je - když na protilehlé televizi sleduješ nějakou scénu, co člověka rozbrečí - tak prej aby sis mohl utřít slzy... Tak asi dobrou noc... Z. p.s. díky - H.L. z Kanady mi poslal kontakt na týpka, co si u něj v Costa Rica už čtyřikrát nechával motocykl - prejže možná by dal azyl i našim homocykům... Jéňo - díky! | |
| Linek Jéňa jl***k@sh***.ca 21.03.2018 03:06:44 | Zbynku tady je to vysvetleno co stim, nejste prvni.. Good luck. http://freedomwithbruno.com/storing-your-vehicle-in-costa-rica-at-an-almacen-fiscal/ | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 21.03.2018 07:07:53 | Moc dobře jsme se nevyspali - v pokoji bylo horko a dusno. Standa a Petko spali dole v garáži - tam bylo líp. Ovšem ráno otevřeli plechový dveře ze dvora na ulici - a ulice = Panamericana - nejdelší silnice světa - a v kombinaci se stroji (resp. jejich motory), který se po ní pohybují to je fakt hegeš. Takže nejen hluk ale i smrad nás donutil vstát. Kamil skočil naproti k bábě do krámu pro kafe. Včera tam byl pro pivínka, dnes ráno tam přišel pro čtyři kafe. Bába se ho ptala, kam ty kafe ponese - jestli je má rovnou nalít nebo do pytlíku - a Kamil ukazuje naproti. Tím bábu úplně zničil - vyplynulo jí, že Kamil je alfasamec! Večer pije, pak je celou noc naproti v "autohotelu" (jsem nechtěl napsat v bordelu) a ráno se ukáže, že je tam má minimálně tři. Minule v San Diegu Kamila Standa ostříhal na německýho pornoherce, teď alfasamec... Standa musel v garáži stan sbalit poměrně rychle - večer si dělal srandu, že až nahoře někdo pustí sprchu, tak uričtě vyteče odpad dolů do garáže. Ráno jsem pustil nahoře sprchu - a - voda z odpadu vytekla do garáže. Začíná bejt nuda - Standa se ani nedivil... Vyrazili jsme. Bylo celkem brzo, tak ještě nebylo horko a taky nebyl velký provoz. Míjíme policajty a staví nás. A že chtěj dokumenty od motorky. Tak Standa, Kamil a Petko vytáhli techničáky a dali mu je - a El Salvadorskej orgán do nich významně vejral. Já se chytal za hlavu a ukazuju orgánovi svůj bágl - jakože dokumenty mám právě tam vevnitř. Soucitně krčí rameny a prostě techničák chce. A ty tři, co už "zkontroloval", klukům vrací. Standa - předpokládaje že orgán neumí Česky - s kamennou tváří říká: ser na něj, hovno pozná, dej mu znova ten můj... Jojo, jak říká pořekadlo: "Co se v Africe naučíš, v Latinský Americe jako když najdeš"... Takhle jsme celníkům v Súdánu pomocí jednoho notebooku deklarovali hned tři - ten jeden notebook jsme si postupně za zády předávali a celníkovi ukazovali znova a znova ten samej. Tadle rafinovaná finta přeci musí fungovat i tu! Říkám Daliborovi, ať jde za Kamilem pro jeho techničák. Přines jej a mimo zorný úhel očí orgánu jej položil na sedačku motorky za rolku. Vzal jsem jej a s úsměvem ho podávám policistovi. Ten opět "kontroluje" - i když nevím co, když moje registrační značka není stejně vidět. Zase dobře, že není vidět... Kontrola skončena se závěrem "vše v pořádku"! Na řadě je ještě Jirka - ten ale žádnej techničák nemá (jako má, ale doma) a proto je třeba obrátit pozornost. Standa - předpokládaje že orgán je ješitný žádá o společné foto. Ten souhlasí a významně pokládá jednu ruku na jeden a druhou ruku na druhý motocykl a pózuje do objektivu mého fotoaparátu. Tak sénkjů grácijas a bajbáj. A on mává že jako bajbáj... Jojo - co se v Africe naučíš... Jinak El Salvador je zem zaslíbená - cesty mají minimum děr a hlavně - nejsou zde retardéry! A když není horko a nejste ve městě mezi kouřícími autobusy - paráda! Kolem poledne jsme si střihli dvě hoďky přechodem do Hondurasu. Klasický "africký" peklo - nahaněči, co hned jako první hlásí, že ti "pomůžou" zadarmo a nakonec chtěj peníze a tváří se hrozně ukřivděně, že jim je - my, bílý nabubřelý bohatý svině - nechceme dát. Dále desítky veksláků, kteří mávaj balíčkama bankovek tvrděj, jak je to tam dál hrozný a na co všechno budeme ty vyměněný peníze potřebovat. A v neposlední řadě zaměstnanci celnice a imigračního - kteří dělají že tam jakoby nejsou - ostatně - oni vlastně nic nechtěj... Jeden udělá jednu operaci, vyrobí papír a druhej chce toho kopii, přičemž ta se dělá (nezřídkakdy) za hranicí - což ale není žádný problém tam zajít. A další papír se dělá někde úplně mimo - z druhé strany budovy, kdy dveře dovnitř vypadaj jak kumbál pro uklízečku. Na vše se čeká, většina operací něco stojí, ty dražší se platí v bance - samozřejmě zase někde jinde. A všude okolo jsou ale "náhodou" lidé, kteří chtějí "pomoct" - zajít do banky zaplatit a podobně... No, nějak jsme to přetrpěli. Jen mě děsí, že nás to samý čeká dnes ještě jednou. Jsme každej o 50 americkejch peně$ lechčí a frčíme dál. Honduras vypadá celkem přívětivě. Je horko, tak volíme trasu přes hory. Zvedáme se do dvanácti stovek nad mořem, teplota spadla o deset stupňů na příjemných 30°C. Zase jsme se trošku rozdělili - prvně Poubes jedoucí kousek před námi zvolil trasu směrem k pobřeží a tím pádem z Hondurasu pojede jinejma hranicema. Petko s Kamilem za to tahaj a zmizeli nám, já s Daliborem jsme si se Standou a Jirkou zastavili na jídlo, tak jsme vzadu. Pak já ještě fotím - a navíc je třeba sehnat ňákou registrační značku Hondurasu coby "suvenýr" - a tak jsem úplně vzadu... Sešli jsme se na hranici - ale každý máme proces v jiné fázi, ale nějak se to hejbe. Výstup z Hondurasu proběhne sice pomalu ale standardně. Vstup do Nikaragui probíhá od začátku nějak divně. První kontrola pasu - ještě před dezinfekcí - si nějak moc listuje v mým pasu. A to mám ten s minimem podivnejch razítek. Se všemi čtyřmi pasy úředník mizí - že je odnese na imigrační, asi o 200 metrů dál. Divný, ale OK. Projdem dezinfekcí - teda naše stroje - a na imigračním potkáváme Kamila s Petkem - kteří v tu chvíli už řeší celníky. My přípravujeme papíry pro celníky a imigrační že procesují. Po půl hodině se imigračních ptám co se děje a dostávám diplomatickou odpověď že "it is in process - it is for your security"... Za další půl hodiny přišel šéf a prej že nás už dnes nezprocesují. Ptám se proč. Že prej to je pro naše security a že teď na večer do Nikaragui už nemůžeme - je to pro naši bezpečnost. Takže Nikaragua je nebezpečná? - ptám se. Odpověď zní: maňána sei - zítra v šest. Kamil s Petkem už jsou s procesem hotoví a čekaj na nás. Takže se ptám, jestli oni můžou jet. Odpověď zní: sí - ano - můžou jet. Takže se ptám, že to teda znamená, že pro ty dva je Nikaragua teď na večer bezpečná a pro nás zbylé čtyři je teď na večer Nikaragua nebezpečná? Odpověď zní: maňána sei - zítra v šest... OK, tak nám dejte pasy. Né, zůstanete tady do zítra. Když vám je dáme, musíte jet zpět do Hondurasu. Dejte nám je a my zůstanem tady. Né, jestli je chcete, odjeďte zpět do Hondurasu. Dělat tu ňáký scénky jsem vyhodnotil jako kontraproduktivní - vyššího šéfa tu už není. Takže trčíme na hranici. Naposledy jsme takhle spali v poušti na Súdánko-Egyptské hranici - prostě v půli procesu zavřeli. Ignoranti. Ale tady jsou ohleduplní - mají přeci strach o naši bezpečnost! Venku jsme si našli místečko na nocování a vytahujem karimatky... Od Poubese máme info, že se jim hranice Honduras-Nikaragua podařilo projet - ty jiný druhý hranice, cca 200 km od nás - a zůstali 2km za nimi a maj technickej problém - jeho KTMka nestartuje. A nemaj nářadí. A roztlačit litrovej dvouválec s obrovskou kompresí - prakticky nemožné - když není možnot to poslat z kopce dolů tak jedině na lano a roztáhnout. Tak maj taky veselo. A jako bonus ještě vymýšlíme jak to udělat s motorkama v Costa Rica, když ta neuznává karnet a řeší to (stejně jako ostatní státy Střední Ameriky) dočasným importem - ten ovšem je jen na 90 dní a pokud stroj prokazatelně (tzn. celnicí) nezmizí z jejich území, tak jsou problémy - jako jsme měli v Etiopii. Našel jsem u letiště nějakej celní sklad, kterej by měl umět "zamrazit" běh lhůty dočasného importu... No, uvidíme. Ono to všechno nějak dopadne. Když né dobře tak špatně určitě... ...ráno moudřejší večera - maňána v sei! Z. | |
| Bára Š. ba***a@ce***.cz 21.03.2018 07:51:35 | Ahoj, tak se tak pokaždé pokocháme, ale projíždět tam celnice by bylo nad moje možnosti. Fotky nás naprosto nadchly. Mějte se moc fajn. B. | |
| Tonda Bleša ab***a@ib***.cz 21.03.2018 08:24:43 | Ahoj Zbyňku. Díky za zajímavé zprávy z vaší cesty. Každé ráno spolu s novinami čtu i tvoje příspěvky. Musím říci, že jsou mnohdy zajímavější, než to, co se děje zde. Hodně štěstí Vám všem a tahejte s rozumem. Z Brna zdraví Tonda Bleša | |
| Topičová Šárka sa***k@vo***.cz 21.03.2018 08:51:12 | Zbyňo dávám si vás po ránu ke kávě a jste moje nejhezčí chvilka u PC. Netrpělivě čekám na každé pokračování tohohle napínavého seriálu. Dobrodružný-cestopisný-detektivní-hororový+krásné fotky= super seroš :-) | |
| Pavel Opatřil ap***t@gm***com 21.03.2018 14:48:54 | Až zdoláte hranici z Nikaragui do Kostariky, budete kousek od NP Rincón de la Vieja. Ten mě z této země oslovil asi nejvíc. Ale na to máte ještě čas, užívejte Lago de Nicaragua! . | |
| Jirka ji***a@gm***com 21.03.2018 16:22:48 | By ste se meli setkat s Jirkou Soukupem z Nikaragui. Email jerrypost@hotmail.com , +50589793141 | |
| Vondrysková Stanislava ac***s@se***.cz 21.03.2018 19:00:21 | Zdravím do dálek,hltám tady každé písmeno a lehce (dost,hodně:-))závidím.Zážitků máte mrak a to víme jen o těch,co Zbyněk napíše,co teprv ty tajné:-).Dávejte na sebe pozor a užívejte.Zbyňku,piš,ať lituji ještě víc,že mě letos nic nečeká!!Držte se a dalším zážitkům vstříc!! | |
| Karel z Blatný ka***a@se***.cz 21.03.2018 19:16:18 | Ahoj. Doufám, že už jste v pořádku a hlavně " bezpečně " přespali na hranicích a konečně jedete dál. Vaše anabáze je snad divočejší než kdejaká detektivka. Každou kapitolu si v přímém přenosu přečtu s chutí a jedním dechem. Dnes byl u nás doma nádherný druhý jarní den ( třebaže ještě po ránu mínus 3 stupně) . Vedle rozkvetlých sněženek a krokusů mně udělal velikou radost krásný pohled z Quatemalského parku TIKAL od Standy Tikala. Stando moc Ti to sluší na té indiánské pyramidě. Ani jsem nevěděl, že vlastníš takový zajímavý park. Moc děkuji. Hodně štěstí a milion kilometrů bez nehod přeje Vám všem Karel. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 22.03.2018 09:21:29 | Před šestou ráno jsme se šli podívat do úřadu - a k našemu údivu se naše záležitost zrovna zpracovávala - vyplázli jsme 48 dolarů (za nás čtyři) a během deseti minut jsme měli pasy v ruce - imigrační hotovo! Celníkům trvaly naše tři motorky jen hodinku a nás k tomu nepotřebovali - takže jsme se průběžně sbalili a kolem půl osmé mizeli z hranice. Za hranicí na poslední výstupní kontrole po mě chtěli ňákej papírek - co ostatní měli v pase od imigračních a já né. Klasika. Trošku jsem se tam rozkřik a toho chlápka se samopalem jsem posílal zpět do budovy úřadu, ať si tam pro ten papírek zajde - ostatně - chce/potřebuje ho on, né já - já nechci nic jinýho než bejt z druhé strany té závory... Nečekal jsem, že to pochopí! Z budky vyšel druhej týpek, něco si mezi sebou chvíli povídali a pak se ke mě spiklenecky nahnul a rukama mi naznačoval, že kdybych náhodou ten papírek našel, že ho mám roztrhat. Pořádně roztrhat. Hodil krátký pohled na vzdálenou budovu úřadu - jakoby zkontroloval, že ho na těch pár stovek metrů nikdo neviděl - a zvedl závoru... Jsme v Nikaragui! Na první pohled je v zemi neříkám čisto ale o poznání čistěji. Proplítáme se mezi auty, který též jezdí o poznání pomaleji - minimálně v obydlených částech silnice. Netrvá to dlouho a stavěj nás dva policajti. Nelíbilo se jim, jak to tam mastíme z pruhu do pruhu. Prej se u nich přes tu dvojtou čáru nepředjíždí. To je po sedmi tisících kilometrech změna! OK, bude to těžký ale budeme se snažit... Jede se krásně - jen to tak lechtáme, sluníčko ještě nesmaží. Kamil s Petkem jsou někde před námi - z hranice vystřelili hned, hodinu před námi - oni měli všechny papíry ze včerejška. Zastavujeme si na snídaňosvačinu - v malým městečku taková restaurace - né v prachu, obsluha usměvavá. Kurz jejich měny k naší koruně je cca 0.7 a Standa se nemůže dopočítat, kolik to tu teda stojí. Né že by byl tak špatnej v počtech ale spíš je zmatenej - a nejen on - za posledních pár dní tolik měn, do toho všudypřítomné dolary (americké) a do toho některý státy mají měnu které taky říkají dolary... Vyrobil jsem Standovi nemotechnickou pomůcku: hele, mysli si, že tu platíš korunama - a jako bonus dostáváš na všechno 30% slevu. Na všechno! Když něco stojí 50, je to cca 35 korun... Standovi se to moc líbí - že si ho tu tak vážej a od všech dostává slevu! Standa si tedy v restauraci naporoučel na talíř z každého plecháčku či pánvičky něco - když má tu slevu. Já se snažím udat těch pár španělskejch slovíček co znám tak machruju a začnu potravinou, kterou umím říct - ani prstem neukazuju a hlásím "dos huevos". A tím jsem v tu chvíli (se španělštinou) víceméně skončil. Zato Dalibor perlí. Když jej siňorýta s prázdným talířem v ruce vyzvala, cože mu tam má naložit, tak Dalibor, který se neustále snaží místňáky školit v angličtině - ukazujíc prstem na vajíčka hlásí: TŮ TOTO (jakože TWO TOTO)... Při jedné zastávce na prašné krajnici Kamilovi při manipulaci upad jeho homocykl. Z brzdy mu začala téct brzdovka - naštěstí se nárazem jen odtáhla (a neurazila) hadice. Ale celou dobu mu tu drhne plyn - a ten přestal drhnout! K večeru si ještě uvědomil, že jak mu homocykl neustále škytá - že vlastně po tom pádu mu to už neškytá... Dopoledne jsme ještě dostal zprávu od Poubese, že mu jeho motorka nedobíjí. Tak asi proto včera nestartoval. Nicméně baterku nějak někde dobil a jede... My udělali rozhodnutí, že LAKE NICARAGUA nakonec pojedem přeci jen ze severu - cesta je delší a horší - ale o to by mohla bejt pěknější. A přesně tak to i bylo! Celé odpoledne jsme jeli 200 km krásnou krajinou - nížinným hustým zeleným porostem, stromy, zvířátka... A hodinu před západem slunce jsme odbočili do městečka SAN MIGUELITO, kde jsme na břehu LAKE NICARAGUA objevili krásný dřevěný hotel a v něm se ubytovali - za 150 korun - a protože my tu máme všude tu 30% slevu, tak nás to vyjde na stovku... V jezeře jsou prej krokodýli. Ale i místňáci se koupali - tak část z nás to taky zkusila. Voda krásně teplá. Sluníčko rychle zmizelo za horizont - čehož si z verandy nešlo nevšimnout - a my ještě vyrazili "do města" tzn. o tři ulice dál - si dát něco xnědku. Na náměstí hrála hlasitě živá muzika, hromady lidí a pobíhajících dětí a do toho začal ohňostroj. Se zapichováním rachejtlí do země se týpek nezdržoval - zapaloval je doutnající spirálou proti komárům a vypouštěl je rovnou z ruky... Pak zapálil nachystanou asi třímetrovou dřevěnou konstrukci osazenou různejma plamenochrlícíma výbušninama. A na závěr přišel s dřevěným asi metrovým bejkem, na kterým byly rachejtle, ty zapálil a když to bouchalo a rachejtle odlítávaly na všechny strany, tak s tím někdo běhal mezi lidma - jakože se neustále dav trhal - vždy podle směru letu rachejtle. A v intervalech deseti sekund toho bejka hodil na zem a někdo jej zase zved a toto se opakovalo. Dokud všechny rachejtle nevyletěly - třetina na zem, třetina do vzduchu a třetina do davu... No moc zajímavý to bylo. Daliborovi se to obzvlášť líbilo, naopak Jiří z toho byl ňákej hodně špatnej. U stánku jsme si dali jídlo - smaženej banán se salátem a kusem grilovanýho hovězího - za pade - jako před slevou, pro nás pětatřicet. Mňam! Na hranice to máme cca 80 km a v Kostarice chceme jet zjišťovat celní sklad - od čehož se bude vyvíjet vše následující... Z. | |
| Zdeněk-Nik zd***k@se***.cz 22.03.2018 23:43:12 | Hola amigos. Nikaragua je asi vůbec nejlepší, protože když ti něco jebne o zem, tak se to opraví!! Takovou zemi hledám!! No a ty slevy na jakékoliv služby i věci jsou bezva. Je mi Zbyňku díky tobě moc fajn po každém mejlovi. Fotky krajiny, ale hlavně lidi a děti jsou moc krásný. Goot Luck. P.S. Chudák Martin! Co asi sám dělá po nocích v těch bohem zapomenutých krajích- nebo má nakročeno k věčné blaženosti a stává se mnichem :) ? | |
| Pepa ko***p@se***.cz 23.03.2018 09:00:49 | Tak kousek před cílem letošní etapy a štastný návrat Všem přeje Magirus team . | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 23.03.2018 12:00:00 | Ve čtvrtek ráno jsme za krásnýho počasí a pohody přifrčeli na poslední hranice Nikaragua - Costa Rica, zahájili proces, na straně Nikaragui jsme byli do hodinky vyřízení a trousili se jeden po druhým na stranu Kostariky. Prošel jsem dezinfekcí a jedu tím bordeloparkovištěm hledaje co je kde dál - a už tam u konce parkoviště u plotu stál Kamil - prejže ňákej policajt a že tam máme čekat. V tu chvíli se přihnal takovej čisťounkej, upravenej, drobnej (zakrslej?) policajt a že jedem bez helem a že máme čekat. No nakonec to bylo na asi 3 hodiny a žeprej pokuta... V těchto zemích jezdí 3 lidí bez helem, stokilometrovou rychlostí se po silnicích proháněj na strojích podivného technického stavu - a my tu na volnoběh poposunujem motorky od budovy k budově, po parkovišti... V praxi jsme zažili Werichovo "nejhorší je srážka s blbcem". To uniformovaný individuum mi připomínalo postavu kluka - syna policajta z filmu Občanský průkaz - snaživý bonzák - běhal po celým areálu, vždy se objevil s dalším uniformovaným policajtem a emotivně vyprávěl že TEN jel bez helmy a pak viděl TOHO v sombréru a pak TAMTOHO bez helmy. Samosebou si hned vzal Kamilův pas. Když nám řek, že chce 200 americkejch dolarů pokuty, tak jsem se začal fakt upřímně smát a zkusil jsem mu z jeho ruky ten pas "odebrat" jenže on jak byl celou dobu vzrušen výkonem své funkce, tak jej svíral silou a nepustil - naopak - hned řval na dalšího uniformovanýho, kterej když viděl že kladem nějaký odpor, na nás začal obracet dlouhou zbraň - a tady zase končí sranda... Tak mu říkám, že nejsme v Kostarice, ať dá zpátky pas - nemáme ani započatý imigrační ani celnici - my tam vlastně nejsme. Jenže todle ti lidi vůbec nechápu - to je jak u nás za komunistů - já jsem plicajt, já jsem řekl a hotovo. A když má kolem sebe lidi se zbraní, tak tu pravdu fakt má a moc prostoru na vyjednávání není. Tak já že jedem zpět do Nikaragui. Pohotově všichni svorně říkali, že nás tam nepustěj, když nemáme razítko z Kostariky - což je taky blbost, ale jestli to Nikaragua tak má, TAK TO TAK MÁ. Ledvá udělat imigrační - vstup a pak výstup - a zmizet zpět do Nikaragui. Mimochodem - Kostarika má poplatek za opuštění - platí se když odcházíš - takže u jednoho okýnka udělat vstup, u druhýho zaplatit prachy a orazili by výstup. Jenže v Nikaragui bychom museli objet celý jezero - to je tak 400 km. A počkat na druhou směnu na hranici je blbost - maj otevřeno 8-16 tzn. nejedou na směny, zítra ráno tam budou ti samí pistolníci a ten samý snaživec. Z toho snaživého blbce jednou "něco" bude! No tak jsme šli udělat imigrační a pak celnici - ale celník nám nedal papíry, přišel si pro ně ten blbec - abych zůstal u Werichova pojmenování, za sebe bych napsal něco jinýho - a nedá nám je, než si "necháme dát" pokutu. Nebylo na výběr, tady se nějakého "práva" dovolat nelze. Aby nebyla korupce, pokuty se platí v bance - takže vše se zadá do systému. Jako symboliku - když mi to dali k podpisu, namísto něj jsem začal psát text s "vyjádřením" - tak mi to vytrhli z ruky a zprocesovali to bez podpisu. Celkově je Kostarika policejní stát - systém tu zasely USA. Turizmus funguje - jakože fungující stát je předpokladem fungování turizmu - a JAK funguje - už běžný turista vědět nemusí... Fígl je tedy v tom, že pokuta se v sytému spáruje s pasem a při odletu mě nepustěj - a tam už nikdo nebude řešit, jestli to z mé strany bylo nebo nebylo podepsaný - byť by to byla bezpodmínečná nutnost - bábě při opouštění Kostariky na imigračním na letišti naskočí NEPOUŠTĚT a hotovo. Však to můžu jít někam rozporovat - ale systém je udělanej tak, abych byl donucen a to čistě demokratickou cestou, samozřejmě. Však možnost mám, ale... Jasněže jsem dal policajtům při sepisování pokuty druhej pas - váže se to k číslu pasu a to by bylo jiný než to na který maj v systému, že jsem na něj vstoupil, tak ať tam ta pokuta klidně "visí", zmizím na ten první pas na který jsem oficiálně vstoupil. Ovšem ten blb mě převez - svou blbostí - pokutu udělal z papírů od celníků co nám zadržovali (dočasný import homocyklu) a tam opsal i číslo pasu, na který jsem vstoupil tzn. se kterým budu muset vystoupit a do pasu s jiným číslem jen zíral. Nemůžu říct že tupě zíral - protože na první pohled byl bystrej a inteligentní. Tím hůř - o to nebezpečnější - z toho jednou něco bude... Druhým problematickým momentem celého dne bylo, že imigrační nám dal vstup na 10 dní - což nám je jedno - ale tato informace se promítla i celníkům do termínu dočasného importu - tedy stroje můžou být na území Kostariky jen 10 dní. Jasně, počítáme s tím, že je necháme v celním skladu - ovšem tím dojde jen ke "zmrazení" - tzn. když se za čas vrátím, budu muset (resp. homocykl) zmizet z Kostariky do termínu zbylého počtu dní... Vracíme se zpět na imigrační - ti už nemůžou změnit počet dnů v systému - opět policejní (antikorupční) stát. Opět je varianta odjet, otočit se a přijet znova - ovšem musela by se zaplatit "daň z odjezdu" - to mi připomíná Fantomasovu "daň z práva na život". A hlavně - zavírají v 16h a už by se to nestihlo... Necháme to dopadnout. Po asi 6ti hodinách opouštíme hranici. O kilometr dál zastavujeme v hospodě na pivo - kolem nás se proháněj místní na motorkách - bez helem. Ukazujem jim naši pokutu - nevěřícně zíraj na pokutu ve výši jejich měsíčního platu... Ujeli jsme stovku kilometrů do většího města, setmělo se, jdem na oběd a berem ubytko v hospedáje - za překvapivě přijatelný peníz. Do celního skladu v San José to máme asi sto km horama... | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 24.03.2018 12:00:00 | Ráno překrásná cesta horama, příjemný klima, krásný asfalt, ještě krásnější scenérie. Včerejší pachuť přivítání Kostarikou se otupuje v zážitcích. Ještě jsme si v nějakým městečku zastavili na snídani - paráda... Po desáté hodině jsme u celního skladu. Měl jsem souřadnice od nějakýho Kanaďana - Poubes tam byl už předchozí den večer a máme od něj informaci, že tam nic není. Chruščovovo "důvěřuj ale prověřuj" bych u Poubese pozohýbal a zkrátil na "nedůvěřuj" - přijedu na souřadnice a stojím u závory. Jedu dovnitř, uniformovaní ozbrojenci si nás zapisují a na archu papíru vidím zapsanýho Poubese a Vačici - prošli závorou šest minut před námi... Za chvíli se objeví Standa s Kamilem a Petkem, za deset minut doráží Jirka - jsme se v těch horách trošku poztráceli - ale souřadnice jsou jasný. Jdem na vybavování formalit. Sklad tu opravdu je, skladování dopravních prostředků je ovšem možné jen venku. Vidíme tam i nějaký motorky - BMW GS HP, Hárlej, Honda - vše v na pohled zuboženém stavu - venku na to chvíli prší, pak fučí a pak svítí slunce. Jsem si vzpomněl na film Dědictví a Bolkovu hlášku: "víš, jaké je slunko sviňa? víš, jaké súú tam díry? toš nečtéš, nevíš...". Vyřízení papírů chvíli trvalo, ale klaplo to. Ještě jsme měli jet někam jinam ale nakonec se ukázalo, že né - takže můžeme "ustájit" stroje - což taky chvíli trvalo. Poslední formalita je celnice - zmracení dočasného importu. Tam už prej "jen" potvrděj papíry. No klasika - byly z toho 2 hodiny a končili jsme po zavíračce. Po zavíračce v pátek, v sobotu se nedělá. Takže když řeknu, že to všechno vyšlo za pět minut dvanáct tak to nebude pravda, protože to bylo pět minut po dvanáctý... Další dobrá zpráva je, že mi namísto suspendace dočasného importu udělali finalizaci a až se tam zjevím - počítám dříve, než budeme hromadně pokračovat - udělám nový dočasný import - a ten udělám podle vstupu z letiště a ten bude na 90 dní - takže to špatné se nakonec nějak v dobré obrátilo... | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 25.03.2018 12:00:00 | V sobotu z nás byli bezmotorkovci - Já s Daliborem a Poubesem a Vačicí si pronajali auto a vydali se do 150km vzdáleného extremo parku, kde jsme se pár hodin povozili na lanech zavěšených v džungli a přes údolí - v Evropě tomu říkáme ZIP-LINE. A jako závěr dne si Dalibor řek o bungee-jumping - skákalo se z plošiny na lanech nad údolím, dolů to bylo odhaduji 400 metrů. Dalibor si to opravdu užil... Ostatní kluci koupili v místním supermarketu stany a šli do celního skladu, kde to bylo s ochrankou z pátku domluvený a stroje ještě "dobalili" - žádný celty jsme v pátek nesehnali, tak koupili stany a ty použili. | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 26.03.2018 12:00:00 | Zbylá neděle byla krásná tečka za překrásným měsícem - měli jsme parádní pankáčský ubytko - postele byly z europalet a hojně užívaným stavebním materiálem dřevo a vlnitý plech. A měli krásnou terásku s kuchyní. Protože jsem si vzal z motorky pánvičku (Jirka má taky a jedna nám stačí) abych si ji dal na svůj "evropský" homocykl, byla to hozená rukavice trošku zastejkovat. V sobotu padly dvě kila kravičky, v neděli dva a půl. Paní domácí nám nevěřila, že jsme takový maso koupili u nich - stejky totiž dělají půlcentimetrový a jako podrážku. Já to nařezal na tři centimetry a pěkně naprudko, aby vnitřek zůstal vláčnej. Vůbec to tak neznali. A ještě se nám paní domácí druhej den přiznala, že nás viděla na kamerách a nechápala, co tam stále šaškujem s tou krabicí kornflejků. A když jsem jí navízel argentinské víno - z krabice kornflejků - tak jí to rozebralo. Nevěděla, že něco takovýho existuje a nevěřila, že jsme to koupili v její kántry... Takže jsme vejlet zakončili vlastně osvětou! | |
| Zbyněk Janoušek zb***k@ja***.cz 27.03.2018 12:00:00 | Pondělí ráno (místní ráno) mizíme na letiště a přes Miami a Londýn domů. Právě jsme přistáli, svým deset let starým chytrým telefonem Nokia C5 odesílám tento příspěvek... SLÁVA NAZDAR VÝLETU, NEZMOKLI JSME (jako fakt) A JSME TU (jako fakt). Z. | |
KONEC STRÁNKY